Začala jsem pracovat, aneb, Bez práce...

muz bez prace je zlo

16. srpna 2012 v 1:01 | d4t
zivot s muzem ma spoustu vyhod. Zena neni na domacnst sama, dom na ni obvykle nekdo ceka. Ma klidnejsi spanek a ma si s kym povidat. I z financniho hlediska je tento vztah naprosto dokonalym souznenim. Pokud ovsem nenastane chvile, kdy muz zustava doma, bez prace, a neni schopen alespon z casti zajistit penize pro sve potreby a pro potreby domacnosti.
Ted bych rada vynechala ty pripady, kdy muzi maji pocit, ze na nich partnerka financne visi a nic do domacnosti nevklada. Dokonce chci vynechat i ty pripady, kdy muzi obhajuji jine muze a nas zeny nazivaji furiemi nebo i jinymi jmeny a snazi se rict, ze chudak muz za to nemuze, ze je bez prace. Pripadne i dalsi duvody, ktere z nas zen delaji ty spatne. My zeny si totiz nemyslime, ze vy muzi jste spatni, ba prave naopak. Jste pro nas ztelesnenim naproste doknalosti a proto s vami nadale sdilime domacnost a milujeme vas.

Jen je to proste nekdy prevelice tezke, zit s vami a divat se jak si nechvate ruzne moznosti a prilezitosti proklouzavat mezi prsty, zatimco se utapite v depresich z toho, ze nemuzete najit praci, ktera by vas bavila a dostatecne ohodnotila vase schopnosti a znalosti. Problem je toriz v tom, ze je obvykle nutne, aby prace prisla jakakoliv i za minimalni plat. Je potreba uzivit rodinu, zplarit najem, koupit jidlo nebo zaplatit telefon. A z jednoho platu, obykle uz tak mizerneho, se to dela velmi spatne.

Muzi, prosim, kdyz uz nemame penize, omez sve hraci manie a pomoz nam s domacnosti. Nemuzeme fungovat za dva a jeste delat doma jako dokonale manzelky. Pokud cekas na zazrak v podobe dokonale prace, pomoz nam mezitim doma. Udelej praci, ktrerou jsi odkladal, protoze na ni nezbyval cas. Vymaluj, oprav kohoutek u sprchy, vycisti odpady. A mezitim hledej. Kdekoliv je to mozne. Hledej! Zaroven se podivej na SVUJ zivot a premyslej, kde by se dalo usetrit. My vime, ze ztrata zamestnani nebyla tva vina a neodsuzujeme te za to, ale potrebujeme omezit vydaje, abychom tuto krizovou situaci v poradku zvladli. Neni nic horsiho, nez vedomi, ze penize, ktere jsme vydelaly, skonci v cigaretach nebo pivu. Toto jsou veci, bez kterych se da zit. Bez jidla nebo strechy nad hlavou je to horsi. Rady ti doprejeme co mozna njvice opory a poteseni, ale potrebujeme mit jistotu bydleni a ziti.

Urcite te rady podporime ve tvych novych planech a napadech, ktere se svym zivotem i nadale mas. Nic nevidime cerne. Jen se za svymi sny vydej a nenechej se semlet timto svetem. Nekouej na svet pres cerne bryle a nemysli si, ze vse je ztraceno.Tato beznadej nas nici vic, nez si myslis. I v teto chvili se snazime byt ti oporou a pevnym bodem, proto bojuj a jdi dal. Nestuj na miste. Mas tisice moznosti, jen se k nim natahnout. Apokud nevyjde jedna, vyjde druha nebo treti. Ber brigady ci prace docasne. Nestuj. Nelituj se. Bojuj dal za nas. Za sebe.

Čtu Ferdu Mravence

3. září 2011 v 13:42 | d4t
Čtu Ferdu Mravence..
Fakt bomba.. Ne že bych nerada četla, ale vypadá to, že celé knihkupectví sice miluje malý harantíky, všichni chtěl bejt maminkama a všechny ženy se tu vrhají ke kočárkům.. Muži je to jedno, ten už syna má.. Ale aby se zmocnili tak úžasného úkolu a strávili s těma malejma parchantama hodinu v klidu a vymysleli nějakou aktivitu, kde budou děcka aspoň trochu v klidu, to nehrozí..
Takže jsem to vzala já.. Můj pohled na děti je tu všeobecně známý.. Děti ano, ale v omezeném množství na omezenou dobu..
Tak nevím čím to, jestli si někdo myslí, že třeba změním názor nebo je to úplně jinak.. Tak či tak se vlastně i těším, po měsíci malá změna.. :)

Jen doufám, že dnešek nebude podobný minulé akci, kdy mi děti div nervali knížku z rukou, aby:
- ji mohli oslintat
- ji mohli číst sami
- ji mohli roztrhat, poskákat či jinak poničit
- aby se mohli koukat na obrázky
- aby s ní mohli někoho mlátit
- abych už konečně přestala číst..

Kdyby někdo věděl, jak malé dítě uklidnit (a rodiče malého dítěte s ním,) dejte mi sem radu, budu vám véééélmi vděčná. Tak, dětem zdar a hurá do toho, za 20 min začínáme : ))

P.S. akce se koná každý měsíc, pro děti je velmi prospěšná, aspoň pochopí, že ne každý čte jako jejich máma a postupně se mohou, aspoň z části, učit pozornosti i v rušnějším prostředí, než je škola, škola či rodina. Vlastně je škoda, že tyto akce se pro děti nepořádají častěji..

S radostí do práce :))

23. června 2011 v 12:29 | d4t
Dělám v knihkupectví. Teda, brigádně a jen o víkendech. Ale ta práce je príma. Pomalu se zase začínám orientovat v knihách. Už bylo na čase. Docela mi s tím pomáhá jedna prodavačka, cvok do dětské literatury, možná až moc, ale mám ji ráda. Prostě její náplň života. Já si díky ní zas obnovuji znalosti a snažím se dočíst knížky, které jsem jako malá, díky prosezeným hodinám u seriálů, přečíst nestíhala... :D Klasika.. vždycky všechno pozdě a nebo za pět min 12. To asi abych si uměla užívat života..

Když už jsme u té dětské literatury, já si oblíbila esoteriku a life style. Dokonce jsem se učila vypsat i objednávku. Prozatím jen zkušební, na papír, tak, aby to mohli ostatní ještě zkontrolovat. No.. byly toho 4 stránky, tak doufám, že jsem tím všechny moc nevyděsila. Ale esoterika to potřebovala a životní styl taky. Krom toho, poloprázdné police vypadají, zvlášť pak v knihkupectví, divně. Ještě bych se měla podívat na sport. Ale co s ním?

Jako další jsem dostala za úkol seřadit PC literaturu. Fotografování a photoshop jsou na speciálním místě. Nějak jsem nepochopila proč, ale je to tak. Několik tisíc knih o win, jedna o ubuntu 10.04 a jedna o androidu. Jen nevím, k čemu nám budou odborné knížky pro sítě s windows serverem 2003, když je už dávno zastaralý a nikdo si to nekoupí.. No, ale naučila jsem se, že nad určitými věcmi se nemám rozčilovat a je lepší mlčet a držet krok.. Dá to méně problémů. (Škoda, dřív jsem byla průbojnější.)

Z dalších zkušeností, co mám, je, že i za kasu jsem si stoupla, i když bych jako brigádnice neměla. Tohle mi v budoucnu asi nepůjde. Nemám tu schopnost v mezičase dělat jiné věci.. tím pádem jsem tak trochu pomalá a zákazník vyděšený, co to tam vlastně všechno provádím.. Ale vy byste nebyli? Zkusila jsem si to asi 3x. Kdo ví, třeba v budoucnu budu i já oficiální pracovnicí a pak se té kase nevyhnu.. I když bych ráda :D Pinglování v hospodě se mi zdálo, co se placení týče, příjemnější. (na druhou stranu hrozilo víc chyb).

No, uvidím, co bude dál. Snad se tam na nějakej čas udržím :))

Jak si najít práci v Brně

15. dubna 2011 v 17:50 | d4t

Jak si najít práci - Brno


Brno je velká vesnice, slýchávám na každém rohu a nejen od Pražáků. Jako takové má prostě svá malá specifika.
Jak si najít v Brně práci? Docela jednoduché řešení. Práce si vás najde "sama". Stačí jen vědět, kam se podívat.

Pokud potřebujete práci ihned a nějak moc vám nezáleží na tom, co budete dělat, projděte se městem. Na výlohách, dveřích a papírcích nalepených na sloupech určitě nějaké nabídky najdete. Stačí jen zavolat a domluvit se. Je to to nejjednodušší možné řešení.

Pokud chcete nějakou určitou práci ve vašem oboru, není nic lepšího, než využít internet. Na stránkách různých firem nabízí stálá pracovní místa. A tam, kde nenabízí je určitě možnost poslat svůj profesní životopis a optat se, jestli by vám místo nechtěli vytvořit.
Prokažte své znalosti i odvahu a nebojte se ze sebe vydat to nejlepší. I v Brně je práce dost, stačí o ni jen projevit zájem.

Poptejte se kamarádů. Kamarádi jsou taky jednou z dalších možností, jak přijít k dobrému místu. Ale vězte, že kamarád vám jen dá nabídku, rozhodně vám nezaručí, že vás na to místo vezmou. O to už se musíte postarat vy sami. Čím víc kamarádů, tím více nabídek a tím větší možnost si najít práci.

Pracovní nabídky na úřadu práce. Na vývěskách ÚP je nabídek taky dostatek. Bohužel, v Brně je nezaměstnanost veliká a nabídky, které se na ÚP dostanou, jsou během chvíle obsazené. Ale nevzdávejte to a zkoušejte. Třeba se poštěstí i vám. :)

Odstěhovat se. Sice radikální možnost, ale velice účinná. Když nemůžete najít práci v Brně, v Praze ji budete mít určitě.. Stačí jen najít odvahu, sbalit si své saky paky, mít u sebe tak cca 20 tis. Na první měsíc a vydat se hledat práci jinam. A kdo ví, třeba se vám tam zalíbí a do Brna se už nevrátíte.

Udělejte to jako já. Zaregistrujte se na pracák, v květnu udělejte příjimací zkoušky na VŠ, obor denního studia, v září nastupte a začněte studovat. Choďte na brigády, abyste nemuseli jíst jen omítku ze zdí a mohli jste kde bydlet. Budete sice stále bez peněz, sociálního pojištění, ale můžete zkoušet na sociálce, že by vás, jako studenta, mohli občas podpořit. Třeba se to podaří ;-) Pak možná i rodiče přispějí nějakou korunou a budou se pyšnit tím, že jejich děťátko je na VŠ. ;-)

Rozšiřujte si své znalosti. Bylo něco, co jste kvůli zaměstnání nezvládali? Třeba se učit jazyku? Nyní máte dostatek času vyndat učebnici pro samouky a začít. Internet už nabízí online kurzy, za které nemusíte platit. Stačí si jen sednout a začít. Čím více zkušeností máte, tím více šancí na dobrou práci získáte.

Pokud hledáte práci, tak si uvědomte, že doma u televize ji nenajdete. I v hospodě je větší pravděpodobnost, že vám ji někdo dohodí. Proto nezalézejte do kouta, vyražte ven a stýkejte se s přáteli a dalšími lidmi. Víc hlav víc ví a víc zná a víc vypije ;-)

Tak si tak sedím v práci a magořím...

10. června 2009 v 16:31 | d4t
Takhle vymatlanou haluz jsem neměla už hooodně dlouho dobu. Sry za ten slovník, ale prostě k tomu patří.
Jsem jak nametená, neschopna soustředit se na nejjednodužší úkol.

Jak člověk může zvládat tahem dělat jednu a tu samou věc?! Lituju lidi u pásových strojů. Stačí mi měnit databázi tel. čísel a razítkovat spisy....
Na chcipnutí!

To jako fakt ne!

neměla bych se líp, kdybych se sbalila, zbláznila, utekla někam do lesa, tam si z klacků vytvořila oštěp, oštěpem bych rýpala do země, abych měla něco k jídlu,(jsem z části vegetariánka, kdyby to náhodou někdo netušil) z větví bych si udělala střechu, aby na mě nepršelo, z starýhoo listí/jehličí/trávy bych si udělala peřinu, aby mi nebyla zima a jen si tam tak v klidu vegetila, vysrala se na všechny a všechno, neměla bych debilní starosti, a možná bych došla i k nirváně...

grrr...
takhle sedím v práci, píšu blbý maily(schválně, kdo z kámošů tohle přečte a urazí se :-D), piju vodu z kelímku od jogurtu, páč jsem od přírody línej člověk a nechce se mi do obchodu pro vodu, nudím se, měním telefonní čísla, jsem otrávená a tak otravuju ostatní a ... Je mi do křiku, pláče, jsem docela zoufalá a vlastně nevím, co s tím... Můj mozek k tomuto skutečně není uzpůsoben...
Jsem tvor kreativní, kterého baví dělat různé blbostě z papíru, vázat náramky přátelství, vyrábět sošky z hlíny, malovat, zpívat, hrát, blbnout s korálkama, dělat šperky, drátovat, hrát si...
Ale určitě nemůžu dělat jednu jedinou věc pořád dokola!

Leze na mě blbá nálada, takže jdu někam asi zalést a vyvztekat se z ní...

Ne, chyba, musím tu tvrdnout až do pěti, pak se tvářit naprosto happy, až budu s kamarádkou. Ještě víc happy, až půjdu s kámošem na cígo a uplně mega moc happy, až zničená kolem jedné dolezu dom a půjdu spát, (v té chvíli mi nějaký blbeček mi pošle smsku, která mě vzbudí, já kvůli ní pak nebudu moct usnout, budu si číst knížku, ráno příjdu do práce s černejma kruhama pod očima) a zas budu pro všechny mooooc milá a usměvavá holka!

Vyhazov z práce

8. ledna 2009 v 12:16 | d4t
Tak a je to tady, má noční můra se stala skutečností... :-(

Dostala jsem vyhazov z práce. Kdo ví, jestli jsem si to zasloužila a nebo ne... Jen je mi to moc líto, velmi mě to bavilo, ale tak, málokdo má to štěstí, že dělá práci, která ho baví... Že?

Nevíte někdo co by mohla dělat otrávená d4t? ( To je spíše vtip, než upřímně myšlená otázka...)

Však ono se něco v blízké době najde... Jen to bydlení a jídlo, aby bylo...
Chjo.
No, já už ani nevím, co psát...
Tak prohlašuju tento příspěvek za ukončený.

Hlídání dětí...

29. března 2007 v 14:55 | d4t
No, ne že by se to sem nějak hodilo, ale jak říká moje kamarádka, někam to dát musím :D
 
 

Reklama
Reklama