referáty

Anarchističtí buřiči

29. dubna 2011 v 18:32 | d4t

Anarchističtí buřiči


  • vstupují do literatury na počátku 20. století (předválečná generace, mezigenerace)
  • jsou ovlivněni dekadencí, symbolismem
  • začínali okolo Moderní revue
  • snažili se nějak odlišit od moderny - nakonec odmítli symbolismus, jsou konkrétnější, více zobrazovali všední život, nepodařilo se jim překonat individualismus
  • nepíšou hymnickou poezii, ale objevuje se tu i písňová forma

Základní rysy:
  • vitalismus - opak kultu smrti, oslavují život (všichni básníci mají v názvu sbírky víceméně náhodou slovo život
  • bohémství - vyjadřuje odpor proti měšťáctví, někteří byli tuláky, v rozporu se zákonem
  • vztah k anarchismu - požaduje absolutní svobodu jedince v oblasti lásky, neuznávají řádné autority - stát, církev, militarizaci
  • nakonec všichni své buřičství překonávají, nacházejí nějakou kladnou hodnotu, zklidňují se, hodnoty nacházejí ve vitalismu, lásce k rodné zemi, socialistických myšlenkách

Stanislav Kostka Neumann
- 1.sbírku napsal ve vězení, 4 sbírky ovlivněné dekadencí a symbolismem, postupně se dekadence zbavoval, přešel k realitě a sociálním tématům
sbírka "České zpěvy"
- společenská lyrika, 2 základní témata: existence národa, sociální téma, vyjadřuje naději do budoucna
sbírka "Kniha lesů, vod a strání"
- přírodní lyrika, milostné motivy, přechází k jednodušší formě, pravidelný verš
sbírka "Nové zpěvy"
- tématika města a civilizace, civilistní poezie, obdiv, techniky, města, vrací se k volnému verši
sbírka "1914 - 1918"
- tématika I.světové války, končí optimistickým výhledem na budoucnost
vzpomínková próza "Válčení civilistovo"

Viktor Dyk
- jeho dílo je rozsáhlé, věnoval se všem žánrům
Poezie:
- zpočátku subjektivní lyrika, rozpor mezi realitou a snem, deziluze, skeptická poezie, pracuje s ironií a sebeironií, s paradoxy, vyhrocená pointa
sbírka "Síla života"
"Marnosti" !
satirické sbírky "Satiry a sarkasmy" "Pohádky z naší vesnice"
baladická lyricko-epická báseň "Milá sedmi loupežníků"
- hrdince byl zabit přítel, ona se přidává k loupežníkům a aby pomstila smrt milého, zrazuje je a dovede je až na šibenici
epická skladba "Giuseppe Moro"
- o mořeplavci, který touží po dálkách a volnosti, spíše oslava splněné povinnosti, už ne tak anarchist.
tzv. "Válečná trilogie"
- napsaná v době 1.sv.války, vlastenecká poezie, obavy o osud národa, burcující poezie
sbírka "Devátá vlna"
- osobní lyrika, poznamenána předtuchou smrti, vzpomíná na mládí
Próza:
- napsal řadu většinou politických románů, reaguje na události, jejich dnešní význam je pro historiky
novela "Krysař"
- na námět slavné německé pověsti o krysaři z Hammeln, krysař je ukázán jako bouřící se rebel, jeho opakem je rybář Sepp Jörgen, jen on a nemluvně přežijí, protože nejdou za zvukem píšťaly

Drama:
- založeno na rozporu snů a reality, nepříliš divadelní
"Revoluční trilogie" - čerpá z francouzské revoluce
tragédie "Zmoudření dona Quiota"
- spíše filosoficko dramatická báseň
- pracuje se symboly, čerpá z Cervantesova románu, postava je symbolem ušlechtilosti, touhy po kráse, později ztrácí svoje ideály, iluze, to pro něj znamená smrt,

Karel Toman
- toulal se po Evropě, poznával Evropská města a jejich anarchistická hnutí
- psal vlastenecká díla, napsal 8 básnických sbírek, pak vyřadil to, co se mu nelíbilo a zbytek uspořádal v díle "Básně"
- sociální tematika, první sbírky jsou ovlivněny dekadencí, milostná tematika
sb. "Torzo života"
- tématem je láska, oslavuje ji, vytváří typ milenky, která překonává konvence a jde si za svou láskou, prostá písňová forma
sb. "Melancholická pouť"
- zachycuje zkušenosti z cest po Evropě, atmosféru doby, stesk po domově
sb. "Sluneční hodiny"
- oslavuje domov, rodinu, lásku, myšlenka solidarity chudých
! sb. "Měsíce"
- 12 básní s názvy měsíců, drobné básně, vlastenecká poezie, do jedné básně vždy slučuje přírodní motiv
- venkovský život a vlastenectví, vyjadřuje naději do budoucna
sb. "Hlas ticha"
- válečné i poválečné motivy
sb. "Stoletý kalendář"
- shrnuje všechny jeho motivy, básně "Vlastní podobizna" "Štědrý den 1924" "Lenin"

Fráňa Šrámek
- psal poezii, prózu i drama (impresionistické), byl na vojně o rok víc za antimilitaristické názory, 2x byl ve vězení, bojoval ve válce, po návratu už se nikam neřadil
Poezie:
- významná je jeho ranná tvorba (buřičská)
sb. "Života bído přec tě mám rád"
- subjektivní, intimní poezie, volná láska, odpor k pokrytectví
sb. "Modrý a rudý"
- protiválečné verše, vystihuje pocity českého člověka, který je nucen bojovat za R.-U.
- dokázal vyjádřit i složité pocity, prostá písňová forma, téměř hovorový jazyk, ironie
sb. "Splav"
- milostná lyrika, přírodní lyrika, oslava lásky
sb. "Rány, růže"
- společenská poezie, reaguje na válku, okupaci, osvobození
Próza: (impresionistická)
román "Stříbrný vítr"
- dospívající chlapec Jeník Ratkin, líčí jeho vnitřní svět, střetává se s pokrxyteckým světem dospělých, omezuje ho církev, škola, měšťácká rodina, touží požít svůj život svobodně, naplno, bojuje se vými iluzemi a sny
- lyrický, psáno básnickým stylem, obrazný jazyk
- uzavírá Šrámkovo buřičské období
román "Křižovatky"
- o mládí, převládá skepse, hl.hrdina je zklamaný v lásce, v životě, spáchá sebevraždu
román "Tělo"


Drama:
"Léto"
"Měsíc nad řekou"
- mladí hrdinové, sjezd maturantů po mnoha letech, vzpomínají na studentská léta, své sny a nerozvážnosti, jemně je ironizuje, melancholie nad obyčejným životem (museli slevit ze snů), jejich vztah nemá budoucnost, zůstane jen u toho večera

František Gellner
- nejvýraznější básník anarchistické bohémy
- ztratil se během 1. světové války
- snažil se provokovat měšťáckou společnost pohledy na lásku, náboženství
- cynismus zarývá jeho zoufalství ze světa
- poezie subjektivní, upřímná, pracuje s ironií, poezie prostá, písňová, politická satira, kritika militarismu, církve
básnická sbírka "Po nás ať přijde potopa"
"Radosti života" (název je míněn ironicky)
ostatní verše vyšly až po jeho smrti - "Nové verše"

Petr Bezruč
- nepatří jen k anarchistům, blíží se i k české moderně
- své básně posílal J. Herbenovi do časopisu Čas, spekulovalo se, kdo to píše, pak byl odhalen, těžce to nesl a odmítl dál psát
- typickým rysem jeho tvorby je sebestylizace, symboly
- společenská kritika, vizionářství, rebelství, společenský odpor
- má osobitý styl, používá řečnické prvky, pracuje s ironií, spisovný jazyk, dialekty
"Slezské písně"
- vydány r. 1909, napsal je v době kdy byl těžce nemocný a navzdory očekávání lékařů přežil
3 tématické okruhy:
  • intimní, subjektivní lyrika
- symbolistní báseň "Červený květ" "Jen jedinkrát"
  • básně se sociální tematikou
- sociální balady "Ostrava" "Maryčka Magdonova"
  • národnostní tématika (Slezsko)
- je jich většina, "Já" "Kdo na moje místo"
- kritika pražských politiků "Den Palackého" "Praha caput regni"

Vztah sociologie k mému oboru

28. dubna 2011 v 17:10 | d4t
Vztah sociologie k mému oboru.

Na filozofické fakultě studuji informační studia a knihovnictví. O našem oboru se tvrdí, že je spojením informatiky, filosofie a sociologie. Se sociologií toto skutečně máme mnoho společného. Zabýváme se průzkumy, často komunikujeme s lidmi. Sociologie nám pomáhá podívat se přesněji a hlouběji na daný problém. Často, jako informační pracovníci, pracujeme pro různé firmy, lékaře, školy, vytváříme granty, tvoříme bibliografie, rešerše, databáze a mnoho dalšího.

Pokud by například databáze neodpovídala firemnímu smyšlení, náplni firmy, byla by bezcenná. A právě pochopit firemní infrastrukturu, vztahy ve firmě a další důležité faktory pro tvorbu interních i externích databází nám z velké části pomáhá právě sociologie.

Mimo jiné se můžeme zabývat i vypracováváním projektů pro videokonference, e-learning, kde je třeba pamatovat na to, s kým se konference, e-learning vede, jakým způsobem má probíhat a též na pocity lidí a pracovníků, kteří zrovna konferenci vedou či využívají e-learning. S pomocí sociologických výzkumů, psychologických rad a dalších technických podmínek, informační pracovník navrhuje interiér, rozmístění kamer, monitorů, aby pracovníci měly co nejmenší bariéry v této komunikaci.

Jak už jsem psala dříve. Informační pracovníci často provádí výzkumy a vyhodnocují je. Sociologie nám pomáhá vymezit směr otázek. Určit možnosti odpovědí. Ohodnotit otázky a vybírat skupiny, kterým budou otázky nabídnuté.

Dále mi sociologie, jako informačnímu pracovníkovi pomáhá zkoumat zvyky uživatelů, které pak mohu vyhodnotit a zpracovat.
Pokud bych psala jako knihovnice, sociologie mi pomůže určit věkovou skupinu, zájmy skupiny a literaturu, kterou skupina nejvíce čte. Výsledky mohu vyhodnotit a následně díky nim uspořádat fond a nakoupit nové knihy, které budou v oběhu.

Jako informační pracovník mám šanci se dostat do všech vědních oborů, humanitních i přírodních či informačních. Sociologie mi pomáhá se v těchto oborech orientovat, plnit kvalitně moji práci, která spočívá především v komunikace s dalšími lidmi, jak už v přímé či nepřímé komunikaci.
Pomáhá nám orientovat se ve virtuální realitě. Internet a počítačové prostředí je naše další důležitá náplň práce. V některých případech i hlavní.

Virtuální realita se stala důležitou součástí života mnoha lidí. Ovšem, jak upozorňuje pan Cejpek ve své knize Informace, komunikace, myšlení "Sociologové, psychologové, ekologové, lékaři a další humanitně orientovaní odborníci jsou ve střehu, protože ve virtuální realitě spatřují obdobná nebezpečí, jaká se projevují v nadužívání televize." 1Virtuální realita se může stát pro mnohé drogou. Knihovníci a informační pracovníci jsou si toho vědomi a díky sociologickým výzkumům a sociologickému myšlení mohou proti této hrozbě bojovat.

Dobrý sociologický pohled na nynější problémy poskytuje i kniha Svět je plochý. Tato kniha se stala učebnicí knihovníků a informačních pracovníků na FF MU. Friedman zde poukazuje na důležité věci, které změnily svět a dali mu novou tvář. "Až vám rodiče nebo řečník při promoci budou doporučovat, abyste dělali, co vás těší, neberte to jen jako sentimentální projev. Je to strategie, jak přežít."2

K tomuto tématu se přidává i knihovna. Tato instituce je místem setkávání. Nové projekty knihoven se zaměřují především na děti a mládež, kterým nabízí bezplatné mimoškolní aktivity. Od besed, možností odpolední četby, různých akcí a soutěží.
Knihovny se pomalu začínjí ujímat na předních místech ve výchově dětí. Zde se snaží nenásilnou formou ukázat rozdíly mezi dospělým a dítětem. Upozornit děti i na důležitost si uvědomění si rozdílu ve společenských vztazích. Koho mají poslouchat, komu můžou poroučet, jak s mocí, která jim byla svěřena, zacházet. "Mocenský prvek se uplatňuje takřka ve všech společenských vztazích, například mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. " 3
Z knihovníků se tak začínají stávat vychovatelé a poradci. Sociologie jim pak pomáhá orientovat se v daných problémech a hledat nejschůdnější možná řešení, a především jednat nestranně. Zachytit co možná nejvíce informací, popřípadě dále nějaké vedlejší informace zjistit. A to nejen dětem, ale i dospělým uživatelům.

Díky sociologii si uvědomuji, že knihovník nikdy nedává řešení, ale cestu k nalezení řešení. Proto je i pro něj potřeba vnímat a pozorovat všechny možné indicie, které klient dává. Zároveň jsem se naučila, že dobrý knihovník či informační pracovník musí být vždy nezávislý a objektivní. Neměl by určovat, co klient chce či nechce vědět, poté jeho práce bude zcestná a nepotřebná.

Pro mne osobně se stala sociologie součástí života, dala mi nadhled, pochopení určitých věcí. Sociologie města mi zase dala zázemí, které jsem těžko ve městě hledala. Pomohla mi pochopit, proč se určité věci dějí tak a ne jinak.
Použitá literatura:


Informace, komunikace a myšlení : úvod do informační vědy / Jiří Cejpek. -- 2., přeprac. vyd.. -- Praha : Karolinum, 2005. -- 233 s. : il. ; 21 cm


Jak se vyrábí sociologická znalost : příručka pro uživatele / Miroslav Disman. -- 3. vyd.. -- Praha : Karolinum, 2000. -- 374 s. ; 21 cm

Sociologie / Anthony Giddens ; [přeložil Jan Jařab]. -- Vyd. 1.. -- Praha : Argo, 1999. -- 595 s. : il., mapy ; 24 cm

Svět je plochý : stručné dějiny jedenadvacátého století / Thomas L. Friedman ; [z anglického originálu ... přeložil Jaroslav Veis ; doslov napsal Petr Koubský]. -- Vyd. 1.. -- Praha : Academia, 2007. -- 559 s. ; 19 cm

1 CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace, myšlení : úvod do informační vědy. Druhé, doplněné vydání. Praha : Karolinum, 2005. 233 s. ISBN 80-246-1037-X.


2 FRIEDMAN, Thomas L. Svět je plochý : stručné dějiny jedenadvacátého století. Z anglického originálu ... přeložil Jaroslav Veis, doslov napsal Petr Koubský. Vyd. 1. Praha : Academia, 2007. 560 s. ISBN 978-80-200-1530-3.


3GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha : Argo, 1999. 595 s. Il., mapy. ISBN 80-7203-124-4.

Sebereflexe - Muzikoterapie

25. dubna 2011 v 16:45 | d4t
<!-- @page { size: 21cm 29.7cm; margin: 2cm } P { margin-bottom: 0.21cm } -->
Když jsem se přihlašovala na přednášky muzikoterapie, netušila jsem, jak budou probíhat. Přiváděla mne sem spíše zvědavost a touha po poznání něčeho nového, než zájem o muzikoterapii. O této metodě jsem již předtím párkrát slyšela od své kamarádky, která muzikoterapii využívá při práci s čekateli o azyl v centru nedaleko Brna, ale nedovedla jsem si ji představit podrobněji. První přednáška můj zájem o tento způsob terapie ještě více posílila.

Studuji Informační studia a knihovnictví. Muzikoterapii jsem chtěla použít jako rozvinutí biblioterapie, kterou bych se ráda zabývala i v budoucnu. Věřím, že plné absolvování tohoto kurzu mi pomůže určit si přesné hranice, po kterých bych chtěla jít, v mém dalším životě. Jsem osoba zabývající se mnoha věcmi, které však poznávám pouze po povrchu. Styl tohoto semináře mi pomáhá poznávat mé možnosti a urovnávat si, kam chci dál v životě směřovat. Je sice vedlejší předmět mého zájmu, ale stal se mi velmi důležitým v pochopení mého okolí a sebe samé. Cílem se mi zde nestalo, pomáhat muzikoterapií ostatním, ale umět si díky pochopení principu této metody, pomoci sama sobě a blízkým.

Biblioterapii bych ráda v budoucnu ovšem spojila s muzikoterapií a využívala ji ve svém dalším povoláním na přednáškám určeným k sebepoznávání se. Knihovny, jako centrum setkávání se, se zaměřují na vytváření různých seminářů či kurzů. V této činnosti vidím příjemnou možnost, jak toto umění dobře využít.

Uvědomuji si, že sama terapie má dlouhého trvání, než se podaří vyřešit určité problémy, trápící klienty. Ráda bych byla určitým mostem mezi terapeutem a jeho klientem. Knihovnicí, která umí poradit, kde nalézt to nejsprávnější řešení. Již za svoji krátkou praxi jsem zjistila, že lidé berou knihovníka jako sečtělou a moudrou osobu u které mohou hledat oporu. Proto bych ráda chtěla rozšířit své základní znalosti z oboru psychoterapie, abych jim mohla pomoci najít nejlepší alternativu řešení.


Muzikoterapie mi dala pohled i do mé duše. Tento předmět mi ukázal i mé bloky v určitých věcech. Ukázal mi například, že mám velký strach se uvolnit, někomu uvěřit a nebo se soustředit. Dala mi podnět pracovat s tímto problémem. Ať již pokračováním s učením se muzikoterapie, anebo dovolením někomu cizímu nahlédnout do mne a zkusit být sama klientem u odborníka. Ještě nevím, který způsob metody zvolím, ale muzikoterapii vidím jako jednu z možností řešení mých menších i větších trápení.

Po absolvování první části tohoto předmětu jsem pochopila, o čem muzikoterapie pojednává, jaké má možnosti a čeho všeho může dosáhnout. Že může léčit nejen psychicky, ale i fyzicky. Dala mi pochopení účinků hudby na lidi. Na okolí. S léčbou psychiky pomocí hudby jsem se setkala již dříve. Poslech manter nebo jiné léčivé hudby hrál v mém okolí velmi důležitou roli. Neustálé opakování několika slov mi nebylo příjemné, snad proto, že to bylo málo dynamické či proto, že jsem měla pocit, jako bych měla být touto hudbou ovlivněna. S odstupem času jsem získala názor, že tato metoda je jako přesvědčování podvědomí o jiné situaci, než ve které se člověk nachází. Bohužel neřeší původní problémy, pouze je zakrývá. Problémy jsou pak sice utlumeny přesvědčením, že něco bude jinak, ale změna situace samotné nenastane. I z dalších důvodu jsem k této metodě měla negativní postoj.

I z tohoto důvodu mne velmi zaujal hudební obraz. Metoda práce s obrazem. Vyjadřování svého pocitu pomocí hudby na papír. Tato metoda pro mne byla neznámá. I přesto, že jsem s vyjadřováním přes obrazy často pracovala, tento způsob vyjádření mi byl novým a nepoznaným. Ráda bych se o něm dověděla více, abych ho mohla případně dále rozvíjet.

Co mne velmi potěšilo, bylo ukázání metod muzikoterapie, jak poslechem, tak zpěvem a nebo vlastní hudbou, vytvářenou buď na hudební nástroje nebo na vlastní tělo. Vyjádření hudby pohybem mi bylo velmi blízké. Pohyb mám ráda a často jej vyhledávám. Způsob tance skutečně odráží mé myšlenky a pocity, jež v danou chvíli mám.

Díky otázkám, které ve mně přednášky vyvolaly, jsem začala vnímat i jinou hudbu, než na kterou jsem byla zvyklá, mimo metalu, folku a ethna jsem se začala učit poslouchat i jazz and blues nebo hudbu taneční, která svoji akčností nebyla pro mne, co se působení týče příjemná. Naopak pro mého přítele, který tuto hudbu poslouchal rád, byla způsobem pohody a uklidnění se. Po poslechu taneční hudby jsem byla velmi roztěkaná, nervozní a nesoustředěná. Plná energie, kterou jsem neuměla do ničeho více investovat. Měla jsem problém se zastavit, být v klidu. Avšak co se týče poslechu, některé pasáže mi v hlavě zněly docela dlouhý čas.

Naopak zvuky přírody, které jsem vnímala jak v lese, tak i jako hudební nahrávku, kde hrály ještě hudební nástroje, pro mne byly zklidňující. Avšai i zde jsem na sobě pozorovala rozdíly. Zvuky samotného lesa ve mne vyvolávali příjemné vzpomínky, avšak zvuky přírody, do kterých hrály ještě nějaké skladby pro mé tělo byly chvilkově uvolňující ale po několika minutách pro moji mysl až únavné. Na druhou stranu díky nim jsem si uvědomila, jak moc mi chybí život na vesnici, kde jsem vyrůstala, a jak na mne působí zvuky města, zvláště pak velkoměsta, Prahy, Brna.
Muzikoterapie mi dala návod, jak bojovat se svoji protivnou náladou a co tuto moji nepříjemnou náladu vyvolává. Negativně vnímám zvuky aut a mnoha lidí kolem mne. Uvědomila jsem si, že důležitou složkou hudby je pro mě i ticho. Možnost nic neslyšet a nevnímat. Jedině v této situaci jsem z části schopná odpočívat, protože nic kolem mne nevyvolává žádné podměty k aktivitě, tedy je to situace, kdy můžu relaxovat a odpočívat. Tato situace ovšem nastává pouze ve chvíli, kdy jsem sama, nikdo v mém okolí, tedy je pro mne eliminován pocit nebezpečí od druhých lidí.

Když jsem se dověděla o léčbě pomocí hudby, měla jsem zkreslenou představu o tom, jakým způsobem se dá hudbou léčit. Brala jsem ji jako možnost léčby psychiky. Proto pro mě byla příjemná a překvapivá i poznámka o tom, že touto metodou dá léčit třeba rakovina, která v poslední době dělá starosti stále více lidem. Sama v blízkém okolí mám s touto nemocí zkušenost a vím, jak moc tuto nemoc ovlivňuje stav psychiky. Proto jsem ráda, že se muzikoterapie zabývá řešením i těchto problémů. I když je mi líto, že v Evropě je tato metoda velmi omezená. Ráda bych se o tomto umění dověděla více.

Léčba hudbou mě bude zajímat i nadále, za prvé z důvodu, že se zajímám o alternativní léčbu a muzikoterapie mi může být velkým pomocníkem při pozorování působení některých metod na psychiku člověka.
Za druhé z toho důvodu, že mám v tomto oboru ještě mnohé co poznávat a nerada bych, jako u jiných zajímavých věcí, zůstala u povrchu věci. Chci proniknout do hloubky tohoto oboru a umět používat hudbu jako svého společníka, doktora a přítele.

Jaké písmo bych se chtěla naučit a proč?

16. dubna 2011 v 16:43 | d4t
<!-- @page { size: 21cm 29.7cm; margin: 2cm } P { margin-bottom: 0.21cm } -->
Jaké písmo bych se chtěla naučit a proč.

Vždy jsem se zajímala o asijské země. Jejich kulturu, filozofii a náboženství. Tyto země mě lákaly svoji historií a kulturními památkami.

Poslední dobou má zvědavost přešla na arabsky mluvící země. Jejich náboženství a společnost. I z toho důvodu, že jsou tyto země nyní neustále omílány v masmédiích. Tak vznikla touha se dostat blíže k této kultuře i jejímu jazyku - arabštině. Tento jazyk mne velmi učaroval. Tím, jak ovlivnil naši kulturu i tím, jak krásně jeho písmo vypadá.

Již vím, že toto písmo se čte z prava do leva, ovšem znaky mi pořád zůstávají záhadou. Ale třeba, třeba se někdy donutím zajít do knihkupectví a učebnici arabštiny si koupit. Vždyť tímto jazykem, ke kterému paří i krásné písmo, nyní mluví více jak miliarda obyvatel naší planety. Tak proč by nemohlo být o dalšího člověka víc?

Sociologie a filosofie

29. prosince 2010 v 4:14 | d4t
Sociologie a filosofie
Tato kniha byla napsána v roce 1924. Publikace obsahuje výběr z úvah Emila Durkheima
o sociologických a etických otázkách. Vyjadřují autorův pohled na sociální svět a sociologii, jako vědu.
Émile Durkheim se narodil 15. 4. 1858, byl významný francouzský sociolog. Je brán jako zakladatel moderní sociologie. V roce 1895 založil první katedru sociologie v Evropě. Zemřel 15. 11. 1895.
Autor se ve svém díle inspiroval myšlenkami Augusta Comta, navazuje na Rousseaua, reagoval na Karla Marxe, Georga Simmela či Maxe Webera.
Tématy Dugrheima byla především sociologie, filosofie, psychologie a religionistika té věnoval dílo Elementární formy náboženského života, v této knize se soustředil na popis rituálů, ukazuje, že pro víru není třeba mít nutně boha, což ukazuje na mnoha příkladech, které získal při studiu australských domorodých kmenů.
Kapitola první
Představy individuální a představy kolektivní
Základní otázky této kapitoly se týkají hledání analogie mezi psychologickými
a sociologickými zákony. Dále srovnává individuální a kolektivní představy. Ty pocházejí ze vztahu mezi jedinci a skupinou, dále se pak postupně dělí a mohou se přesahovat. Tyto představy se nedají ovlivnit vůlí jedince, ale jen změnou celého celku.
Analogie se zde bere jako legitimní forma srovnávání. Sociologie a psychologie se zde srovnává právě pro svoji velkou podobnost. Autor se v této knize začal opět přemýšlet nad spojením psychologie a sociologie a přestal tyto dva obory naprosto rozdělovat. Logicky, bez mystiky, se snaží dokázat, jak tyto dvě věci spolu souvisí. Jak sociologické jevy doplňují psychologii a naopak. To ukazuje nejen u jednotlivce, ale i u společnosti. Z jeho poznatků vycházíme nyní i my.
Autor se též zamýšlí nad otázkou, proč nějaký "jev, i přesto, že se projevoval definovanými, pro něj příznačnými a představitelnými efekty, byl popírán jen proto, že jev sám byl a je, jen těžko představitelný. Sám dává příklad na mozkových dráhách a asociacích." K tomuto tvrzení došel logickou a pro nás velmi důležitou cestou.
Ráda bych se ještě vrátila ke kolektivní představě pocházející ze vztahu mezi jedinci
a skupinami. Durkheim to ve své knize Sociologie a filosofie popisuje na tomto příkladu. "jestliže ovšem nevidíme nic mimořádného na tom, že individuální představy, vyprodukované akcí a reakcí mezi nervovými prvky, v těchto prvních netkví, proč bychom měli být překvapeni tím, že kolektivní představy, vyprodukované akcí a reakcí mezi elementárními vědomími utvářejícími společnost, nepocházejí přímo z nich a později ji přesahují? V tomto pojetí spojuje společenský substrát a společenský život vztah ve všech bodech analogický vztahu, který musíme připustit mezi fyziologickým substrátem a psychickým životem jednotlivců, nechceme-li popřít veškerou psychologii v pravém slova smyslu. V obou případech musíme docházet ke stejným důsledkům. Nezávislost, relativní vnějškovost (exteriorita) sociálních faktů ve vztahu k jednotlivcům je dokonce bezprostředněji patrná než táž vlastnost mentálních faktů ve vztahu k mozkovým buňkám; protože sociální fakty, nebo alespoň ty nejdůležitější z nich, nesou viditelné známky svého původu."
Dukrheim sám podotýká, že "každý jednotlivec nepochybně přispívá svým dílem k vytvoření společného výsledku; ale soukromé city se stávají společenskými jen svou vzájemnou kombinací, a k té dochází působením sil sui generis, vyvinutých lidským sdružením; v důsledku těchto kombinací a výsledných vzájemných deformací se z nich stává něco jiného."

Kapitola druhá
Definice mravního faktu
Mezi hlavní znaky mravního faktu patří povinnost a žádoucnost. Mravní fakt nesmí a nemůže být jen ve prospěch jednotlivce a musí být výhodný pro celou skupinu a celek. Morálka je zde popsána jako "soustava pravidel chování"
V této kapitole si autor pokládá otázku "čím se tedy morální pravidla liší od těch ostatních?"
Naše morálka se utváří vlivem prostředí, výchovy a dědičnosti. Každá kultura má morálku částečně odlišnou. Aby se morálka mohla posuzovat, je třeba začít poznáním morální skutečnosti. Tu je třeba si předem definovat
Durheim ji zde hledá racionálně a vědecky. Hledání morálky má jako vědecký úkol. "Co se stane, v případě porušení pravidel?"
V dalším uvažování ukazuje, jaké následky tato metoda má. Ukazuje, že následky jsou vždy pro aktéra. Rozděluje je do dvojího druhu. První důsledek bych nazvala analytickým. Při analýze činu můžeme vyvodit důsledek. Příklad udává na mytí. Druhý důsledek je syntetický. Zde Durkeim dává za příklad zabití. Zde je čin a jeho důsledek naprosto nesourodý.
Dále zde popisuje slovo sankce. "sankce je důsledkem činu, který nevyplývá z jeho vnitřního obsahu." Čin může mít dva druhy cílů: 1. pro mne, 2. pro někoho jiného.
V další části Durheim popisuje tyto vlastnosti činů, tak jak jsou považovány za morální společností a naopak.
Civilizace je zde popsána jako zakladatel morálky. "Nemůžeme chtít opustit společnost
a zároveň chtít zůstat lidmi." "Jediná otázka, která před námi stojí, není otázkou, zda člověk může žít mimo společnost, ale v jaké společnosti chce žít; ostatně každému jednotlivci rád přiznám právo zvolit si společnost podle svého výběu, ovšem za předpokladu, že na svou rodnou společnost není vázán dříve sjednanými povinnostmi."
Společnost je zde řazena jako morální autorita.
Kapitolu třetí, Zodpovězení námitek, bych nyní ráda vynechala.
Kapitola čtvrtá
Hodnotové soudy a soudy o skutečnosti
Jak už název kapitoly napovídá, Durkheim zde popisuje soudy. Soudy o skutečnosti neboli existenční soudy a soudy hodnotové. Ty jsou podle autora veškeré soudy.
Soudy o skutečnosti vypovídají o tom, jak se chováme k určitým předmětům; že jedny máme rádi a druhým dáváme přednost."
Hodnota soudu se posuzuje ve vztahu ke společnosti. Je dána vztahem věci k různým aspektům ideálu.
Soudy o skutečnosti jsou proto, abychom si byli schopni myšlenkově osvojit určitou věc. Soudy hodnotné slouží k dokázání si představy ideálu.
Mezi soudy "neexistují rozdíly v podstatě. Hodnotový soud vyjadřuje vztah nějaké věci k nějakému ideálu. Jenže ideál je dán stejně jako věc, byt jinak; i on je svým způsobem skutečností."
Sociologie a sociální vědy
I. Dějiny
Název sociologie vytvořil August Comte a označuje vědu o společnostech. Dřívější zkoumání a úvahy ve skutečnosti nepopisoval a nevysvětlovaly, jaké společnosti jsou nebo jaké byly, nýbrž zkoumaly, jaké mají být, jak se mají organizovat, aby byly co možná nejdokonalejší. Zcela jiný cíl dal Durkheim sociologovi., který studuje společnost prostě proto, aby ji poznal
a porozuměl jí, stejně jako fyzik, chemik a biolog zachází s jevy fyzikálními, chemickými
a biologickými.
II. Rozdělení sociologie: Jednotlivé sociální vědy
Už Comte rozčleňoval sociální statiku a dynamiku. Statika pohlíží na společnost, jako by se v určitém okamžiku zastavila. Dynamika naopak pohlíží na společnosti v jejich vývoji a snaží se objevit zákon jejich rozvoje.
Dukheim sociologii rozděluje takto. Vnější a materiální formu společnosti nazývá "sociální morfologií" Ta má objasnit, proč se populace soustřeďuje na určitých místech.
Dále pak je "sociální fyziologie"ta studuje životní projevy společnosti. Pod sociální fyziologii patří "sociologie náboženství", kde předmětem zkoumáníje církev, "sociologie morálky", "sociologie práva" a"ekonomická sociologie"
III. Sociologická metoda
V této kapitole Durkheim sleduje hlavní problémy sociologie. Ty podle něj počívají v ustanovení politické, právní, mravní, hospodářské a náboženské instituce. Srovnává dějiny - ty jsou podle něj jediným nástrojem, jímž sociolog disponuje. Protože se vše vyvíjí, jak bylo řečeno na začátku a logicky obhájeno Durkheimem, zkoumá vše postupně i v dějinném vývoji.
Sociolog si má podle autora počínat vědecky. Musí vstupovat do kontaktu se sociálními fakty jako s něčím neznámým a zapomenout přitom na všechno, co si myslí, že o nich ví. "Sociologie nemá být pouhou ilustrací hotových a zřejmých poznatků, které jsou klamné; musí činit objevy, které často budou narušovat přijaté představy."

Použitá literatura:
DURKHEIM, Émile.
Sociologie a filosofie. vydání první. Praha : Sociologické nakladatelství, 1998. 175 s. ISBN 80-85850-57-5.
Britannica
[online]. 2010 [cit. 2010-05-20]. Emile Durkheim. Dostupné z WWW: <http://www.britannica.com/EBchecked/topic/174299/Emile-Durkheim>.

Středověké encyklopedie

16. prosince 2010 v 0:07 | d4t
Encyklopedie všeobecně

Slovo encyklopedie, jak je vnímáme dnes, bylo použito poprvé až v 16. století. pochází ze slov enkiklio - okružní; paideia - výchovaPojmu έγκυκλοπαιδεἰα (enkyklopaideia) poprvé užil v 5. století př. n. l.Hippias z Elidy, který jim označoval všeobecné vzdělání.

Hippias z Elidy byl řecký sofista a současník Sokrata, kritizován Platónem za přednášení pouze povrchových znalostí problému.

Idea encyklopedie je velmi stará - pochází ze starého Řecka (tzv. "zaokrouhlené vzdělání" - enkyklios paideia). Římané tento pedagogický koncept přejímají a v dílech různých myslitelů (např. Varro, Martianus Capella) postupně vykrystalizuje ve svobodná umění (septem artes liberales).
Toto přejímá středověk. V raném středověku jsou důležitými encyklopedisty Cassiodorus, Isidor Sevillský, Beda Ctihodný či Hrabanus Maurus, ve vrcholném středověku např. Thierry ze Chartres, Alexander Neckam či Vincent z Beauvais.

Encyklopedie informuje o věcech či jevech, ne o slovech
spec. enc. - věnují se pouze jednomu oboru
všeob. - věnují se základnímu lidskému vědění

účel:
- poučit čtenáře
- platforma vědeckého diskurzu
- model pokroku, krása stvoření

Středověké encyklopedie
- autoři svá díla nenazývali
- encyklopedie vznikají až za dob Říma
- není abecední řazení, to vzniká až v novověku

Citace:
Přispěvatelé Wikipedie, Encyklopedie [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2010, Datum poslední revize 11. 12. 2010, 09:27 UTC, [citováno 15. 12. 2010]

Tibet - referát

29. listopadu 2006 v 0:42 | d4t
Základní údaje o Tibetu
· Oficiální název: Tibet, tibetsky Böjul (dnes Tibetská autonomní oblast ČLR)
· Státní zřízení: do roku 1951 samostatný stát, dnes pod okupací Číny
· Hlavní město: Lhasa
· Rozloha: 2,5 mil km2
· Počet obyvatel: přibl. 5 - 6 mil (podle nezávislých odhadů)
· Úřední jazyk: tibetština, čínština

Island - referát

29. listopadu 2006 v 0:42 | d4t
Island
POLITIKA: Island je stát na stejnojmenném ostrově. Parlament (Althing) byl založen roku 930, prvý svého druhu na světě. V žádné zemi na světě není tolik žen v nejvyšších státních funkcích. Posledních šestnáct let, až do léta 1996, měla republika prezidentku - velice oblíbenou Vigdís Finnbogardóttirovou, i když je nyní prezidentem muž, ženy předsedají parlamentu a nevyššímu soudu. Je to dáno tím, že ženy v Islandské společnosti odpradávna zastávaly významnou roli jak v rodině, tak i ve společnosti. Když muži vyjížděli lovit na moře, ženy se staraly o domácnost i hospodářství.
NÁBOŽENSTVÍ: Na Islandu jako i v mnoha jiných severských zemích obyvatelé věří ve skřítky , kteří se také nazývají elfové, nebo trollové, dle tajemných, starých legend tito skřítci žijí v jeskyních a kráterech sopek a ve dne spí a v noci chodí. Dobrým lidem pomáhají, ale těm zlým dokáží pěkně zatopit. Někteří Islanďané jsou velice pověrčiví. Přestože, oficiálně kolem roku 1000 přijali křesťanství, dávají v soukromí zcela v pohanském duchu skřítkům za okno jídlo aby si je naklonili.
Jazykem Islanďanů je islandština, avšak výborně se tu domluvíte také anglicky. Islanďané mají velký vztah k poezii a literatuře. Jejich jazyk se za dobu více jak 1 100 let moc nezměnil a dnes čtou tisíc let staré knihy stejně dobře jako denní tisk. Run se dochovalo jen minimum, protože byly vyrývány do dřeva. Jinak se ale runami tak často nepsalo.

OBYVATELSTVO: Většina obyvatel žije u pobřeží, zvláště na jihozápadě kolem hlavního města Reykjaviku. Průměrná hustota obyvatel je 2,5 na km2. Převážná část z 268 tisíc obyvatel jsou Islanďané (96%). 93% obyvatel Islandu vyznává luteránství. Roční přírůstek obyvatel je 1%, což je jeden z nejvyšších v Evropě. Střední délka života Islanďanů je jedna z největších na světě - muži 77,1 a ženy 81 let. Převážná většina obyvatel (80%) žije ve městech. Gramotnost Islanďanů je 100%. Na Islandu je povinná školní docházka od 7 do 16 let. Úředním jazykem je islandština.
POVRCH: Geologicky mladý ostrov o rozloze 102819 km2 vznikl sopečnými výlevy na Středoatlanském hřbetu. Předpokládá se, že se vynořil z vod Atlantiku v raných třetihorách, někdy před 60 miliony let. Povrch má ráz čedičové plošiny korunované masivy hor. O vulkanismu svědčí 26 činných sopek, horké prameny, safaraty, gejzíry, občasná zemětřesení i erupce.
Hory, až 2119 m vysoké, kryjí ledovcové štíty. Největší, Vatnajökull 8300 km2 , by do sebe pobral všechny ledovce Evropy.
VODSTVO: Díky vydatným srážkám (880 mm srážek ročně) je na Islandu poměrně hodně řek. Největší je Thjórsa dlouhá 230 km. Islandské řeky jsou dlouhé a prudké, většinou nesplavné. Některé řeky se využívají na výrobu elektrické energie (např. Laxá, Sog). V mladých tektonických oblastech se nacházejí početné vodopády - největší je Dattifoss. Největší jezero je Thingvallavatn s rozlohou 83 km2, hluboké 109 metrů. Za nejkrásnější jezero se považuje Mývatn.
PODNEBÍ: je nestálé. Neustále zde vane vítr či vychr a často prší. léta jsou deštivá a chladná (červenec 11°C), zimy jsou relativně teplé (leden, únor 0°C pobřeží, -10°C hory). Roční úhrn srážek se pohybuje od 500 do 2000 mm (nejvíce v říjnu - 93 mm a v lednu - 88 mm) v horách až 4000 mm. Srážky rostou od severu k jihu. Neustále zde vane vítr či vychr a často prší
Podnebí je chladné oceánské, příznivě je však ovlivňuje golfský proud. Díky tomuto proudu přístavy ležící na jihozápadním pobřeží nikdy nezamrzají. Severní a severovýchodní pobřeží je ovlivňováno studeným grónským proudem.
VEGETACE: Vegetace Islandu je severoevropského typu. Tráva a vřesoviště na jihu ostrova většinou slouží jako pastvina pro ovce. Dříve hojné zalesnění dnes dosahuje zhruba 2% území. Brusinky a obdobné lesní plody jsou jedinými druhy ovoce, které rostou na tomto ostrově. Před osídlením lidmi byla jediným savcem na ostrově polární liška. Později byly na ostrov dovezeny ovce, poníci, srny, ale i myši a krysy. Na ostrově se nevyskytují žádní plazi ani žáby a jim příbuzní živočichové. Na Islandu je přes 100 druhů ptáků a velice mnoho druhů vodních ptáků. Žije zde hodně druhů kachen, jež na jezeře Mývatn tvoří největší a nejrůznorodější kolonii těchto ptáků na světě. V islandských řekách a jezerech žije
 
 

Reklama
Reklama