o mně...

anděl

4. května 2012 v 10:37 | d4t

I donn't like my job

16. září 2011 v 22:12 | d4t
Má práce, ne ta v normálním světě, kde bych se jednou chtěla zabývat tím, co studuji, ale ta, která mě provází na světě ryze duchovním, je dost krutě protivná..
Doufám, že se mi konečně povede změnit přístup k ní a vzít to z jiné strany, protože tohle nesnáším..
Někdy prostě nezbývá nic jiného, než někomu říci sbohem, i přesto, že je jako váš bratr, jen proto, že by vás vaše přátelství dočista semlelo..
Už jednou jsem přemýšlela o tom, že život bez přátel by byl mnohem klidnější.. Jenže na to nemám žaludek.. Ovšem, co jsou přátelé? Lidé, kteří pomáhají vám nebo vy jim?
Nu což..

Tak jsem zase ublížila jednomu příteli a mizím do světa zrádných lidí..

Vítej světe a ráda Tě poznávám..

Mám facebook

24. prosince 2010 v 2:24 | d4t
Už je to tak a postihlo to i mne. Bohužel je to zatím jediný způsob, jak naleznout ztracené známé a dobré kamarády... Škoda, že někdy je to i jediný způsob, jak komunikovat s lidmi, kteří se nám stali blízkými, ale byli vytrženi, bez vysvětlení, z našeho života. 

Snad se podaří a strach bude překonán, a lidé se budou moci opět poznat a urovnat své vztahy. :o)

Den k popukání, aneb, Nevěř nikomu, jen sama sobě…

27. prosince 2009 v 23:02 | d4t
To zabolí
Den k popukání, aneb, Nevěř nikomu, jen sama sobě…

Tento příběh se skutečně stal, nebudu se tu snažit o nějaké úžasné stylistické a jazykové schopnosti…
Článek je vlastně jen poukázání na skutečnost, že se člověk musí spolehnout jen sám na sebe a prostě brát věci s nadhledem…
Včera (19.11.), myslím, že byl čtvrtek, jsem se doma nudila. Už dlouho jsem nevymyslela nějakou blbost. Jo, škoda že jsem si nohy nezlámala a ruce neurazila, teď bych ležela ve špitálu, měla teplý jídlo a určitě bych nebyla naštvaná na celý vojenský útvar ČR, skrz jednoho debilního člověka.

Nu což…

Momentálně mám jen rýmu, piju čaje a snažím se z ní co nejrychleji dostat... Jsem o pár stovek hubenější a o životní zkušenost rozumnější.

tak co že se to vlastně stalo?

Psala jsem si s kamošem. Byl v Plzni. Dlouho jsme se neviděli.
Já, protože patřím mezi lidi, kteří se nazývají blázny, jsem se nechala vyhecovat, sbalila se a během dvou hodin jsem vyrazila do Plzně... Jen tak, na čokoládu a pokecat.. Kdo ví, kdy bychom se potkali příště?

Jsem skoro Brňák, to jsem asi zapomněla dodat. Plzeň jsem znala pouze z mapy, vím, že až do Plzně došla americká armáda, je tam pomník "Díky, Ameriko", ale to je asi tak všechno. (Ještě že jsem si ze zeměpisu pamatovala alespoň základy, hodily se.)

Nic naplat...

Do Plzně jsem dorazila v osm hodin večer... Jak už jste asi pochopili, kamarád nikde a já šíleně nasraná... Autobus zpátky do Prahy jel až ve 4 hodiny ráno a do té doby jsem tam měla někde přečkat. V letním oblečení, bez spacáku a vlastně i bez peněz. Jo a taky bez připojení na net. Ještě že pejska mě napadlo nechat doma :-D

No nic... kamoš nikde, telefon nebral... bylo třeba řešit situaci. Sbalila jsem se, vlezla do internetové kavárny a chatovala... hledala jsem ubytování... Příště vím, že když pojedu někam, tak mám počítat i s hotelem a tím, že mě po cestě mohou okrást...

Ubytování jsem nakonec našla. U jednoho fajn studenta. Vyzvedl si mě u pomníku, zavedl domů, uložil do postele a skutečně(!) nechal v pohodě vyspat. Bez otravování a sexuálních narážek. Jo, dobří lidi ještě žiji.

Ráno jsem odjela domů. Po cestě jsem si postěžovala známému do telefonu. Málem mě praštil. Vědět, že bydlí 17 kilometrů odemně, šla bych za ním pěšky...
Dodatek, že pokud to byl ten voják, kvůli kterýmu jsem mu dala kopačky, tak je kretén a já jsem blbka a že mám dveře oteveřené, mě těšil celý den :-)

Njn...
nakonec jsem ráda, že to tak dopadlo... Místo čokolády jsem měla pivko a získala jsem nového známého. Dveře do Plzně mám víceméně otevřené. Vím kde jsou nonstopy, internetová kavárna a dokonce možná i postel. A když bych tam náhodou stvrdla, tak stačí jít jen 17 kilometrů a dostanu se k úžasnýmu baráčku, kde mě bude čekat vynikající snídaně do postele.
Život je vlastně docela fajn :o)

Omluvu jsem dostala zhruba po půl roce, na její popud jsem dodělala tento článek.
Neužila jsem si ji, jak jsem se těšila... Má snaha dotyčného ponížit a ublížit mu se najednou časem rozplynula do neznáma... Vlastně i to je fajn. Nechť se začne psát nová stránka našeho života. Kdo ví, co přinese za neplechu. :)

Království za hřeben!

14. srpna 2009 v 12:13 | d4t
Jak už to tak u mě bývá, dokážu dlooouho kašlat na nepodstatné věci, až se z věcí nepodstatných stanou věci dosti urgentní...
jako třeba v tomto případě.
Jak už titulek tohoto článku hlásá, dlouho jsem kašlala na to, že jsem někam zašantročila svůj hřeben, a ne ledajaký, starý tak deset let, první z kartáčů od firmy AVON.

Zažila jsem s ním mnoho zábavy a utrpení. Vyčesal mi z vlasů větvičky, vešky i blešky, dokonce byl i tak geniální, že jsem díky němu z vlasů dostala i bodlák (tu kuličku, ve které je fialový květ).
Můj milovaný hřeben! Kde je mu konec???

Jak život plynul dál, kartáč se se mnou stěhoval, od táty k mámě, od mámy k babičce, projel se mnou Anglii, Německo, Chorvatsko, Francii, Slovensko i Maďarsko. Vždy byl mým tichým přítelem. Pomocníkem v nouzi největší. Dokázal mi dodat odvahu i radost. Zažila jsem si s ním chvíle veselé i smutné, ale co si budeme nalhávat, vždy stál při mně.
Můj kartáč na vlasy.

A pak se to stalo. Při jednom z mnoha četných stěhování se mi můj kartáč někam zašantročil... Já, jako člověk v přátelství k věcem ne moc stálá, jsem si s tím nelámala hlavu a žila dál svůj poklidný život dál bez kartáče na vlasy...

Sem tam posloužil hřeben, sem tam jiný kartáč, ale hřeben buď tahal nebo se mu lámaly zoubky a o kartáči ani nemluvě. Poslední skončil v koši, když mu vypadala půlka zoubků, které se mi zapletly do vlasů a já je z nich nemohla vybrat... (padaly ze mě ještě tři dny, bez nadsázky)
A život plynul dál...
Přece se nebudu rozčilovat kvůli tomu, že nemůžu najít hřeben podobný mému milovanému kartáči!

Přestala jsem si česat vlasy. Už to bude skoro rok, co tuto teorii razím, ale vždy přišla nějaká dobrá duše a když viděla, že se mi vlásky spletly do jednoho dredu, sedla a poctivě je rozčesala...
Ovšem nyní nastala tragédie. Jsou prázdniny, dobré duše si našli přítele nebo přítelkyně, popřípadě odjeli na dovolenou, a já nemám nikoho, kdo by mi vlasy rozčesal... Hřebenům a kartáčům z obchodu už nevěřím, navíc nemám trpělivost nad svými vlasy strávit půl dne, nechat si dobrovolně odkrvit ruce a zlikvidovat krční páteř.
Sama již nechci absolvovat nesmyslný boj o zoubky, který hřeben (kartáč) vždy prohraje...
Vlasy se mi pomalu začínají měnit v jeden velký dred a já vypadám jako neustále neupravená cácorka...

Grr...

Tak bych se zeptala ráda právě Tebe, nechtěl/a by jsi zkusit zbavit mě utrpení, sednout si někam do parku, a vlasy mi rozčesat??
Popřípadě, jestli Tě baví dělat dredy, ať už mám česání naprosto z krku, mi udělat tenké dredy po celé hlavě?

Pokud máš nějaké návrhy, co udělat v mém případě s vláskama, hoď mi komentář, beru jakoukoliv radu, která bude alespoň trochu v mých možnostech, avšak vyholená hlava mě skutečně neláká...

Díky moc a krásný den : )

Charakteristika štíra

30. července 2009 v 9:30 | Pro Ženy
jojojojo, tak jsem zase po nějakém čase brouzdala na internetu a hledala si charakteristiku svého znamení... :D

Štír
24.10. až 22.11.
Silná stránka důvtip
Slabá stránka neústupnost
Charakter flegmaticko-cholerický
Barvy červená, hnědá, tmavě zelená
Čísla 7, 11, 23, 47
Živel voda
ŠTÍR je vnitřně složitá osobnost obdařená důvtipem s příměsí ironie. Je bystrý s originálními názory a typickým humorem, tvrdohlavý, zvědavý, trpělivý, nezávislý a rozhodný, občas panovačný a hašteřivý. Střídá se u něj pesimismus s optimismem, na všechno má svůj neomylný názor. Vlastní mimořádný temperament, představivost, fantazii, postřeh a nevšední všímavost - zkrátka mu nic neujde. Nesnáší podlézavce, zbabělce a nafoukané lidi. Miluje dobrodružství, uznání, pochvalu a srdečné projevy myšlené upřímně. Je krutě pravdomluvný. Pamatuje si všechny staré křivdy i urážky.
Jeho upřený pohled znervózňuje, na dotazy odpovídá pravdou, ale zároveň má soucit s nemocnými či zoufalými. Je loajální vůči svým přátelům, hluboce se zajímá o náboženství a tajemství života a smrti. Není pochyb o jeho vynikajících psychologických schopnostech. Má sklony k hrdinství, nic si nenechá líbit. Jen tak nikomu neotvírá své nitro. Vyznačuje se charakterovými protiklady čili může být svatý i hříšník.
V lásce mívá většinou úspěch, snoubí se s něžností i neřestnými vášněmi. Když miluje, tak celou svojí duší, a je věrný do té doby, než ten druhý věrnost poruší. Dokáže pěkně zamotat hlavu. Na partnera klade vysoké nároky a chce ho mít jen pro sebe. Lásku obvykle dokáže uchovat až do vysokého věku života. Musí se mu věnovat péče ve dne i v noci, když o to požádá.
Po pracovní stránce dovede dělat skoro vše, co si usmyslí. Nedokáže se mnohdy rozhodnout, láká ho každá profese. Může být výborný detektiv, skladatel, literát, chirurg, herec, politik, barman... Dovede pracovat za dva, nadchne-li se v daný okamžik. Je velmi tvořivý, nápaditý a ambiciózní. Lichocení mu dělá dobře, naopak nemá rád přehlížení.

indiánský horoskop, znamení hada

18. června 2009 v 14:38 | http://indiansky-horoskop.najdise.cz/
Tak jsem si tak hledala na internetu charakteristiku svého znamení - když už nudou nevíte coby, i tohle hezky poslouží
Na stránkách http://najdise.cz jsem objevila různé druhy horoskopů, tento se mi obvzláště zalíbil - i když o mě vlastně ani nic moc neříká - ale nahání z mé maličkosti docela hrůzu, zvlášťe pak, co se týče partnerství a přátelství

No, legrace je to...

tak se kouknite též, ať víte něco málo o mně.

Za chvíli deset...

10. ledna 2009 v 22:03 | d4t
a chvíli deset...
Nu, toto je asi nejlepší čas na psaní dalšího článku...
Vzhledem k tomu, že jsem se docela změnila, od dob, co jsem tento blog založila, netuším, co bych sem měla dávat a články...

Recepty?
No, mohla bych to zkusit...
Vemte zelí, to nakrájejte na nudličky. Poté nakrájejte mrkev na kolečka a brambory třeba na trojúhelníčky, to je vlastně jedno...
Na rozehřáté pánvi opražte konopná semínka, lněná semínka a když ten nahoře dá, tak i slunečnicová...
Přihoďte zelí, mrkev a smažte dál..
Pak dejte brambory a přidejte koření a sůl. Potom můžete dochutit jakokoliv zeleninou, co kde najdete...
zalijte trochou vody (já to dycky přeženu a pak z toho je... ehm... ale většinou se to jíst dá)
K tomu uvařte brambory, rýži, pohanku, těstoviny... Záleží, co ve špajzce najdete...
Potom se jen modlete aby to bylo k jídlu...
(stejně si mysím, že většinu práce odvede taťka, jak soukromě nazývám toho nahoře )
No, k tomu přilijte sojovou omáčku a nebo přidejte jogurt... a máte vyhráno

Předsevzetí

8. ledna 2009 v 15:49 | d4t
Tak a je tu rok 2009!
Jak jinak...

To že jsem měla depky, to jsem už psala... Mé ruce to zajisté mohou potvrdit... Nu, aby se neopakovalo to, co se stejně zase stane, dala jsem si předsevzetí...

Tak a tady jsou:
1. Vykašlat se na ty, kteří mě nechají ve štychu...
(uznávám, udělala jsem to už i minulá léta, ale to víte, rok je dlouhej a během toho si k sobě přilepím mnoho různých lidí, co se mnou jsou jen ve chvílích kdy jsem naprosto úžasná, a to věřte, nejde pořád... Nu, takže se mi díky špatnému období podařilo vlastně pročistit lidi, kteří se nazývali mojimi kamarády... Díky za to!)

2. Nejezdit tama, kde o mě nestojijou...
(To víte, když přijedete po dlouhé době k rodině a pošlou vás hnedka při příchodu do háje, teď výjimečně nemyslím na maminku, ale na bratra, tak vám to moc energie nepřidá... No i když maminka se taky vyznamenala... Ja jsem doma, teď, kde žiju, šťastna a vůbec se mi od tud nechce odcházet, tak proč se nutit do návštěv, který nejsou radostný, ale zkončí nepříjemnými pocity... NECHŤ JE ZE MĚ DOMÁCÍ PUŤKA!)

3. Skutečně říkat to, co si o kom myslím...
(je jedno, jestli to ten, komu to patří, to uslyší... Tím zase nechci pomlouvat, ale takový zanadávání si, když mi někdo uprostřed věty zavěsí telefon, je přesně to, co jsem tímto předsevzetím chtěla vyjádřit...)

4. Sem tam písnout zase něco na blog ;-) O:-)´
(To víte, přecejen to zeje tak trochu prázdnotou... Jen doufám, že nějak seženu ten počítač...)
Předsevzetí jsem udělala ještě mnoho, ale jsem na sebe pyšná, protože tato jediná se mi daří dodržovat...
Též se musím pochválit, že jsem šikulka, nevzala jsem si do hlavy, že přestanu kouřit, zhubnu, (i když, ještě několik kilo by to chtělo, ale to myslím že dokáže hlad), začnu šetřit (příčina hladu) a podobný hovadiny, na který přijdu...
Stejně sem to nikdy nenodržela, tak proč se tím trápit :-D

Joooo a taky mám ještě jedno, konečně si chci udělat kurz masáží, abych si pomalučku, ale jistě začla plnit svůj sen...
Ach, jak já se těšííím :-D

:-D

4. května 2008 v 3:11 | d4t
Právě jsem zrušila svůj starý blog...
Je to zvláštní pocit, takové šmit a všechno je pryč a v srdíčku prázdno a vlastně i úleva... Na tom blogu bylo mnohé ze mne, mnohé staré věci, které už chtěli s cháronem na druhou stranu...
 
 

Reklama


Rubriky