Vánoční pohádka

6. prosince 2012 v 20:57 | d4t |  Vánoce
Byl štědrý den, malá víla cítila šimrání v bříšku, něco krásného se mělo stát. Již od rána viděla v oknech výrazy dětí, které byly plné očekávání toho, co jim Ježíšek přinese.

Ten malý klučík. Jednou ho potkala. Daleko od míst, kde nyní žije. (Naše víla totiž nestárla, byla pořád mladá a pořád s duší děťátka). Hrál si s oblázkama kousek od řeky. Dívala se na něj a pak k němu přišla. Tam, kde Ježíšek bydlel, nebyl sníh a tehdy nebyly ani Vánoce. Ježíšek stavěl hrad.
"To je krásný hrad", povídala mu víla.
"Viď", odpověděl jí Ježíšek. "Jednou bych v takovém chtěl bydlet. Bylo by tam hodně dětí a všechny by si se mnou hrály. Chodily bychom se koupat tady do řeky a chytaly rybky do ruky, pak bychom je zase pouštěly. Nebo bychom hrály fotbal, to je úžasná hra. Znáš ji?"
Víla se zamyslela. Fotbal nehrála a řeky se bála, neuměla totiž plavat.
"Víš, já neumím plavat", přiznala se Ježíškovi.
"Tebe to rodiče nenaučili?" podivil se.
"Já nemám rodiče, jsem víla."
Ježíšek se zamyslel. "A jak si hrají víly?" Zeptal se plný zájmu."
"My víly rády tančíme, také máme rády vtipy nebo hrajeme na honěnou se zajíčky."
"Jé, ty se musíš mít."
"Já myslím, že se máš i ty. Jak se hraje fotbal?" Zeptala se víla.
"No, to proti sobě hrají dvě družstva, mají míč a ten se snaží dostat do brány." Vysvětloval jí Ježíšek.
"A co se stane pak?" Zeptala se Víla.
"No, když je míč v bráně, je to gól, vyhrává to družstvo, které dalo víc gólů"
"A co ti, kteří nevyhráli?" Byla zvědavá víla.
"Ti prohrají.. Pak se promícháme a hrajeme znovu.."
"Ta hra je hodně zajímavá. Ukážeš mi ji?"
"Pojď se mnou," řekl jí Ježíšek a vzal ji za ostatními dětmi.
Bohužel se stalo, že nikdo z nich zrovna neměl míč. Víla z toho byla smutná. Ježíšek přemýšlel co s tím a tak vzal velký kámen a ten proměnil v míč.
"Podívejte, co jsem našel," usmíval se Ježíšek.
Všichni byli veselí a šel se hrát fotbal. Vílu ta hra velice bavila. Hrála si s dětma celé odpoledne. Když už nastával večer, děti šly domů. I Ježíšek musel za svými rodiči.
"Copak ty nejdeš domů?" Zeptal se víly.
"Mám domov tady venku," odpověděla mu.
"Pojď se mnou, můžeš spát u mě v pokojíčku. Maminka s tatínkem budou rádi, že mám novou kamarádku."
A tak víla šla. Užila si krásný večer. S Ježíškem hráli slovní fotbal, piškvorky a člověče nezlob se. Pak už bylo pozdě a šli spát.
Ráno se víla probudila a šla se proběhnout ven. Když se Ježíšek nasnídal, šel znovu k řece. Víla tam už na něj čekala.
"Ježíšku, včera to byl moc hezký den, ráda bych ti ukázala i naši zábavu. Jmenuje se houpačka."
"Houpačka? Tu hru neznám, jak se hraje?"
A naše Víla vysvětlila Ježíškovi, co je to houpačka. Společně šli pak ten nápad ukázat ostatním dětem. Našli strom se silnou větví, na něj navázaly dva provázky na které připevnili prkénko. Chvíli se houpali, pak lezli po stromě. Až se stalo, že jeden kluk ze stromu spadl.
Všichni se vylekali, jestli je v pořádku. Měl naštěstí jen odřená kolena.
"Škoda, že nemáme nic, abychom mohli bezpečně ze stromu slézt," povídala víla.
Děti se zamyslely... "Co třeba něco, po čem bychom sklouzli dolů?" Zeptal se jeden z nich.
"To je nápad!" Řekl Ježíšek. "Skluzavka!"
A pak dětem začal popisovat, co vymyslel... Ježíškův tatínek byl truhlář. Poprosil ho, jestli by mu nedal hladké prkno a kolem prkna nenatloukl další prkýnka. To potom připevnili ke stromu a vznikla skluzavka.
Takhle si děti udělaly první dětské hřiště.

Hrály si na něm a povídání o tom, že děti mají plno zábavy se rozkřikla do celého okolí. Jezdilo k nim plno dalších dětí a všichni si hrály na skluzavce, na houpačce, s míčem a dalšíma hračkama, co kdo vymyslel.

Uběhl rok. Během něj si mnoho dětí ve svých městech udělalo doma houpačky a další hračky.. Všude bylo plno zábavy.
Pak náš Ježíšek vyrostl. S vílou se pořád kamarádil, ale už na sebe neměli tolik času. Ježíšek putoval od města k městu a víla zůstávala pořád na místě u řeky, kde kdysi potkala Ježíška.
Ježíšek při svém putování uviděl mnoho chudých dětí, které neměly ani na to, aby si pořídily hru Člověče, nezlob se, ani aby měly svoji houpačku nebo skluzavku.
Po čase přišel za Vílou a svěřil se ji se svým trápením.
"Víš, poznal jsem mnoho měst a mnoho zemí, někde bylo bohato a někde chudo. Bylo mi líto dětí, které neměly na hračky a musejí už jako malinkatí pomáhat rodičům s prací, aby měli aspoň na jídlo. Jak jim mám pomoct a zpříjemnit aspoň těch pár chvil, kdy mají děti po práci volno?"
Víla se zamyslela. "Co takhle dětem, jednou v roce, donést nějakou hračku? Kdyby si je půjčovaly a dělily se o ně, tak by si i zábavy užily."
Ježíšek se nad tím nápadem zamyslel. "To by bylo moc dobře. Tak by se mi to líbilo" A tak společně s vílou začali vymýšlet jednoduché hračky pro chudé děti. Ty pak Ježíšek rozdával na svých cestách. Plno dětí podaroval, všem udělal radost.
A hračky nosil i po své smrti, vždycky o Vánocích. I jako díky za to, že lidé, když se narodil, donesli dárečky jemu.

Víla se vrátila zpět ze svých vzpomínek. Už byl skoro večer. Koukala do jednoho z oken. Děti seděly u štědrovečeřní večeře a jedly kapra. Ve vedlejší místnosti se objevil Ježíšek. Usmála se na něj. Ježíšek ji z okna zamával, dal dárečky pod stromeček a pospíchal za dalšími dětmi. Až pozdě v noci, když už měl všechny dárečky rozdané, zastavil se i u víly.
"Mám pro tebe taky dáreček." Povídal. Dal jí krásného jednorožce.
"Ten je nádherný, Ježíšku." Povídá víla. "Mám pro tebe taky dáreček" a vytáhla malou, pečlivě zabalenou krabičku. Ježíšek ji opatrně rozbalil. A z něj vylétlo plno úsměvů, které víla nasbírala, když pozorovala děti, jak rozbalují dárečky od Ježíška.
"Děkuji." Usmál se na ni Ježíšek, je to ten nejkrásnější dáreček, co jsem dostal. Dal víle pusu na tvář a společně si pak povídali až do rána. Potom Ježíšek odešel a naše víla se vrátila do lesa, tančit, hrát si se zajícema na honěnou a čekat na další Vánoce.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama