Pohádka na rozloučenou

6. listopadu 2012 v 1:06 | d4t |  Pohádky
Byl jeden z těch letních večerů, kdy cvrčci hrají na dobrou noc a na loukách tančí světlušky. Mladá divoženka šla se svým milým na procházku. Už ji tolik netěšilo být mezi lidmi, dívat se, jak se trápí a vzájemně si ubližují. I její milý byl smutný. Sám nevěděl proč. Když se s divoženkou seznámil, pořád se jen smál, byl šťastný, že s ním divoženka je, jen občas se na jeho srdíčku objevily chmury, které divoženka svým kouzlem ihned rozehnala.

Teď, po několika letech, kdy spolu žili a nežili, kdy každý měl svůj svět a nemohl ho skloubit se světem druhého, už kouzla pomíjela. Divoženka byla smutná, často plakala, aniž řekla proč. Ona sama to vlastně ani nevěděla. Trápilo ji mnohé, ale nebyla schopna to dát do slov, které by jejímu milému řekly, co divoženka cítí. On to snad ani vidět nemohl. Nebo ani nechtěl?

Šli spolu parkem. Cítila přítomnost starých stromů, Pana a jejích sestřiček. Víly tančily mezi stromy.. Jedna přihopsala k nim. Sestřičko, pojď si s námi zatančit. Divoženka věděla, co to znamená. Opustí vše na tomto světě a odejde zpátky tam, kde se cítí být doma. Odejde, nebude víc milovat, víc cítit, ani plakat. Podívala se na svého milého, s otázkou v očích. I on viděl víly a cítil, co se v duši jeho milé odehrává.

Pustil divoženčinu ruku. Miloval ji. Tak velice ji miloval a trápil se proto, jak je nešťastná. Divoženka ho naposledy políbila. Do polibku vložila veškeré štěstí, které na tomto světě poznala. Veškeré poznání, které zde získala, veškeroun naději, lásku a touhu. Vložila do něj celý svůj život a odešla.

Její milovaný tam ještě chvilku stál. Ohromen silou, která v divožence byla, energií, která ji spalovala, vším, co byla a on nemohl či se bál poznat. Nelitoval. V jeho srdíčku bylo ticho a klid, prázdnota. Svobodná prázdnota, která mu dávala novou naději poznat svět, ve kterém žil.

Každý rok se chodil do parku za svojí divoženkou podívat. Každý rok ona za ním příšla, pohladila ho nebo políbila.. Mladík byl rád, že je jeho divoženka šťastná a ona byla ráda, že i on má znovu sílu začít nový život. Jak roky ubýhaly, z jejího milého se stal muž, který si našel ženu a ta mu dala děti. Brával je s sebou za divoženkou, která si s nimi hrála a tančila.

Muž zestárl. Už špatně chodil a viděl. Zas uběhl rok, a on se vydal za svojí divoženkou. Ona, stále mladá, ho políbila na tvář a pevně objala. Druhý den našli starce mrtvého s úsměvem na obličeji, divoženka byla v jeho pokoji. Objímala jeho mrtvé tělo a duši svého milého zpívala poslední píseň. Pak zmizela i ona a víckrát ji nikdo nespatřil.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama