Únor 2011

Psí úvaha

26. února 2011 v 13:03 | d4t |  Psiska doma a na cestách
Vždy mě štvali lidé, kteří se pletli do něčeho, o čem neměli ani páru...

To už je tak... pes je buď hodný a nebo problémový... Nejde jinak, my lidé jsme si to tak roztřídili a tak to tak máme... Já mám toho problémového...

Tento pes kouše, štěká, utíká... Má svý mouchy a občas bych ho nejraději za vodítko k nějakému plotu přivázala, aby se o něj staral zas někdo jiný.
Mimochodem, teď má zase blechy.

Když je Asta (moje psisko) hodná, je milionovej pes, ale jednou za čas, to jsou asi erupce na Slunci, ji chytne rapl a ona zkouší, co vydrží naše nervy.


Abych pokračovala tím, o čem jsem začala... Nejvíc mě dokáže vytočit to, když se lidi, kteří neví, jaká Asta je, pletou do toho, jak ji mám vychovávat... Nemá mít náhubek (zajímalo by mě, co by na to říkali ve chvíli, kdy si ho sundala), nemám ji nutit poslouchat na slovo (ráda bych viděla, jak by se zachovali, kdyby vlítla pod jejich auto a oni kvůli ní bourali) atp.

Nasrat a naštvat!

No jo, ale protože člověk je nepoučitelný vůl, tak s tím stejně nic nenadělám a tyhle kretény můžu posílat tak akorát do prčic a nebo někam o kousek dál...

No a Vás, kteří toto čtete, bych ráda poprosila, přemýšlejte nad tím, co děláte, uvědomte si veškeré důsledky a neserte se do výchovy psů, nevíte, oč v tom kráčí.
Dobrý pocit ve Vašem srdci a vaše větší ego ublíží mnoha lidem kolem vás.

Pokud jste pejskaři, sami občas vidíte, že ta psiska je potřeba trocha zkrotit, aby nevymýšlela nějaké lotroviny.
Koukejte kolem sebe, všímejte si, a řádně hodnoťte, jestli je třeba zakročit a nebo ten pes jinak ve svém řádění zastavit nejde...

Hvězdička Shinead

6. února 2011 v 10:18 | d4t |  Pohádky
Hvězdy na nebi svítí, jen co mé oči pamatují. 
Však není to tak dávno, co jsem se narodila. Již 2000 let mi bude. A ráda bych vám vyprávěla příběh o překrásné hvězdě Shinead a jejím příteli, moudrém Měsíci.

Shinead byla mladá mezi hvězdami. Její světélko sotva zasvitlo na zemi, přes noční oblohu. A přesto, že byla tak malinká, tak už se bála chvíle, kdy její světýlko zhasne, a ona, jako jiné hvězdy, bude muset sestoupiti na zemi mezi pozemské a tam jim pomáhat v jejich úkolu těžkém.
Shinead plula oblohou a čím více se na zemi dívala, tím více bolesti v srdci měla. 'Čím to, že si zasloužila tak krutý osud?', sama sebe se ptala.
A tak Měsíc, moudrý velký, zavolal Shinead do své říše. Vida jak se trápí, a její žal je i v zemských pláních poznati, počal ji utěšovati a pravil:
"Milá Shinead, hvězdičko moje malá, co zlého se ti stalo, že smutek v sobě nosíš?"
A malá Shinead se naň dlouze podívala a pravíc
"Ah, věrný můj příteli, poslyš mé trápení. Strach mám z příchodu na zemi, není tam nic hezkého, žádné dobroty, jen trápení a slabosti. Nechci se s lidmi setkávat."
Měsíc se dlouze zamyslel, než hvězdičce Shinead odpověděl.
"Shinead, hvězdičko moje malá, máš velké trápení, však pohleď na zemi, cožpak na ni nevidíš nic dobrého?"
Shinead pohlédla na zemi a přesně pod ní, jako dvě malé tečky, tulili se k sobě dva milenci.
"Máš zajisté pravdu, milý Měsíci, je na zemi i něco hezkého, ale cožpak mne má utěšit tečka mezi těmi všemi?"
A měsíc zas se zamyslel pohlédl na zemi a pravil.
"O milá Shinead, cožpak nepoznáváš svoji sestřičku? To ona přivedla lásku na zemi. To ona je jednou z těch dvou, jež jsi zahlédla v objetí, nechceš i ty donésti na zemi špetku lásky a ulevit tak trápení?"
Milá Shinead znovu pohlédla na zemi, spatříc tam svoji sestřičku, zářící stejně krásně, jak zářila na noční obloze. Šťastnou a v milovaném objetí.
V té chvíli Shinead pochopila, co znamená pro zemi. Světýlko. Cestičku. 
"Děkuji Ti příteli, zbavil jsi mne mého trápení."
Měsíc se jen usmál na Zemi a ta, jako by mu úsměv oplatila. Však se i oni jednou dočkají a zas spolu i oni budou v pevném objetí.

Tak to je celý příběh, o hvězdě, která se bála sestoupit na zemi. Áh, i já občas s  láskou vzpomínám, na ty toulky tmavou oblohou, jak pozoruji Zemi a lidem ukazuji jejich cesty životem. Někteří pochopí. A někteří si musí počkat. Z těch, kteří pochopí se pak stanou hvězdičky, aby nahradily nás, staré, které sestupujeme na zemi. 

Však jednou se vrátíme i my hvězdičky a pak přivítáme i naši přítelkyni Zemi a oslavíme její svatbu s Měsícem.