Srpen 2010

Blouznící

20. srpna 2010 v 19:28 | d4t |  mé dílo: převážně smutná poezie
Bloumám ulicí
neznámo kam kráčím
jdu s měsíční udicí
chytám zlaté hvězdy

Oči se upřely do oken
odhalují nitra nás
v hloubi duší vidíme
sebe sami

Noc i den splynuly v jedno
na znamení soucitu
strach nedal boji
ani však smíchu

Verše se propadly do prázdna
nic není jak má být
z obav se vyklubalo vajíčko
a sny už chtěly jít

Nezacházej slunce

7. srpna 2010 v 17:29 | d4t |  Texty mých oblíbených písniček + videoklipy
1:
Nezacházej, slunce, nezacházej ještě,
já mám potěšení na dalekej cestě,
já mám potěšení na dalekej cestě.
2:
Já mám potěšení mezi hory-doly,
žádnej neuvěří, co je mezi námi.
3:
Mezi náma dvouma láska nejstálejší
a ta musí trvat do smrti nejdelší.
4:
Trvej lásko, trvej, nepřestávaj trvat,
až budou skřivánci o půlnoci zpívat.
5:
Skřivánci zpívají, můj milý nepřišel,
on se na mě hněvá, snad i za jinou šel.
6:
Můj milý nepřišel, rodiče mu brání,
škoda naší lásky, toho milování.

Tiše se dívat..

2. srpna 2010 v 13:56 | d4t |  mé dílo: převážně smutná poezie
Stála jsem a dívala se na nejkrásnějšího člověka, kterého jsem kdy potkala..
Byl tak zvláštní. V jeho očích jsem cítila smutek, v jeho rukách sílu a hebkost, v jeho tváři moudrost,
však nevím, snad jsem se zmýlila...

Inu, stála jsem a dívala se, do jeho tváře, jeho krásou pohlcena jsem byla, a já hloupá jsem věřila,
že tento člověk je takový, jakého jsem si ho vysnila..
Dal mi dobrou radu.

Teď už jen stojím, tiše se dívám na obyčejného člověka.








...

Je to ten nejkrásnější pohled, který se mi kdy naskytl