Duben 2010

Muži jsou divná stvoření...

24. dubna 2010 v 3:44 | d4t |  neurčito
Mám nového přítele... Žádná novinka... Mění se u mě docela rychle, až sama žasnu...
s Tímto to snad bude vypadat na pohodu... Moudrý, ví co chce a ví, co má chtít po mě, abychom byli spokojeni. Jen mi občas těma svejma radama leze krkem. 

Pořád jen to bys neměla, takhle to nefunguje, tohle je jinak, tam to zas takhle... grrrr

Fakt ho mám miláčka ráda, ale někdy je to naprosto šílený. Jako třeba ve chvíli, kdy se bojí, když jedu domů rozjezdem... Jako kdyby byly šaliny bezpečnější...

Ááááááááá! Pes mi poblil koberec! Kudla! Ten den je ale otravnej... 

Zvlášť v případě, že jezdím přes Cejl... To u milého autobusového rozjezdu miláčkovi nevysvětlím, že je to mnoooohem bezpečnější a pohodlnější a klidnější, i když... Neberu Cejlu jeho slávu a zůstanu raději na neutrálu... Ono je to lepšejší...

Právě teď dostávám výtku o tom, že s cizejma lidma se nebaví... Nechápu proč... Chudáček miláček zase bude sááhodlouze vysvětlovat, čím to, že se nebaví s cizíma lidma, proč mě to maminka nenaučila atd... Ale říká to moc hezky, já to jen zestručnila.... ;-)

Abych se dostala k jádru pudla, tedy věci. Teď mi miláček vysvětluje, že se nemám bavit s cizími muži... Grrr... Kdybych se nebavila s cizími muži, tak bych se nebavila ani s ním, což platí i na odepisování na hlášky s sexuální tématikou v místnosti Brno. (Což, dejme si ruku na srdce, mě docela doooost sere, to obtěžování, ne to odepisování... Vyfu.kovat umím blbečka hodně rychle...) Prý to muži podvědomě berou jako výzvu k boji o moji... um... jak to napsat tak, aby to tu bylo publikovatelné... o moji ruku...

Hááá... Novinka! Miláček zjistil, že jsem napůl kluk. Ale tím pádem i napůl holka, tak mi snad dá pokoj s tím programováním a budu si moct zalíst do peřin a věnovat se třeba štrikováním ponožek..

No, tak zase zpátky k tématu. Tedy.. Pokud chcete mít kolem sebe plno mužů a vybírat si, vezte, že začínejte smysluplné rozhovory na téma hudba, sport, končíky a počítače... Tomu rozumí snad každý. 
Já, člověk, který nesnáší jen slovo sport, začínám na tématech hospoda, koncert a počítače... Zjistila jsem, že C++ se nemusím šprtat a to je taky moc fajn zpráva.

Muži, podle mého přítele, berou  začátek rozhovoru od ženy jako výzvu k tomu, aby se snažili... Jojo, škoda, že jsem ho neznala dřív, bych mohla mít už miliardáře a mohla bych být na Islandu a pozorovat polární zář...

Super, takže teď už vím, že jsem se chovala jako děsně nadržená dvacítka... Taky super. Hmm... Ale tak co, milenců nikdy nebylo dost a vždy se nějakej hodí. Aspoň k tomu, aby vzal auto a odvezl mě ze špitálu (nikomu to neříkejte, ale zase se mi udělalo špatně a málem jsem s sebou švihla o zem). Ještě tak nějak budu muset miláčkovi vysvětlit, jak se v těchto situacích jedná...

No nic, konec brouzdání do mého života. Stejně se v něm nic moc zajímavého neobjeví.
Brou noc a hezký sny : ) (tedy, ty spíš pro mě, ale kdo ví... Třeba, někdo... někdy... koukne)

Tak tedy opáčko pro mě: Rozhovory sama nezačínat a tvářit se neutrálně
Opáčko pro vás: Kecejte, kecejte, kecejte, jen se občas nadechněte a pokud uslyšíte nějakou poznámku od muže, tak kecejte klidně dál... ;-) však oni to třeba pochopí :o)

nic mi nepatří

11. dubna 2010 v 20:52 | d4t |  neurčito
Právě dnes jsem si vzpomněla na úžasná slova, která mi říká kamarád, když se mi po něčem stýská, co už odešlo.

"Víš," říká mi,  "jeden indiánský kmen (teď si nevzpomenu jaký, ale jen co ho potkám, hned se ho optám), tvrdí, že nic nevlastníme. Žádnou věc, ani tu, kterou jsme si koupili. Vždy ji máme jen vypůjčenou k opatrování. Je na nás jak s ní zacházíme, ale je vždy jen vypůjčená a v určité době ji prostě musíme vrátit zpět."

Když jsem to slyšela poprvé, tak jsem měla na něj zlost. Utekla mi Tara. Plakala jsem pro ni a nebyla jsem schopna pochopit, proč mi to říká. Časem jsem se kolem sebe rozhlédla a skutečně, veškerá věc, co je zde, je pomíjivá, vypůjčená, včetně života, který budeme muset vrátit... Někdy dřív, jindy později. Je na nás, jak navrácení přijmeme. Ale děkuji za to, že jsem mohla mít občas vypůjčené naprosto úžasné věci... :-))