Březen 2010

eletrický obojek

30. března 2010 v 3:06 | d4t |  Psiska doma a na cestách
Za tento článek může svým způsobem jedna moje dobrá známá.
Tak nějak holka od ruky. Výchovou psů se zabývá od malička. Především specializovaná na chov československých vlčáků tzv čévéček. Holka s rozumem na správném místě, ochotná pro zvířata udělat první a poslední. Takže ani neublížit. Někdy to prostě ale nejde.

Tento článek budu dávat z různých příběhů, které jsem poznala a na kterých byli poté biti psi. Jen kvůli blbosti páníčka. Až ke konci se konečně dovíte, co chci o těchto šílených přístrojcích psát...

Po všem hovno, po všelách med

30. března 2010 v 1:44 | d4t |  neurčito
Jsem v Praze...
Na celý týden. Za tento týden jsem chtěla udělat moc práce se sebou... Jsem tu čtvrtým dnem.. No, pozor, vlastně už pátým.

O tom, co se dělo, se rozepíšu snad někdy jindy, hezky, postupně, vlastně se tu celá svým způsobem odhalím a ukážu světu něco, co nikdy neměl poznat... Ano, i já mám city k člověku, i když trošku pochroumané životem. (ale tak na druhou stranu, kdo ne?!) - Ten kdo mě zná, pochopí, pro ostatní třeba jindy. :o)

Uteklo to hrozně moc rychle.

Je mi děsně blbě, srdíčko mi bije na poplach a doufá, že někdy pohádky můžou být i v tomhle světě. Že se střeba princ rozpůlí nebo že já vlastně nevím co, že prostě bude moci být jeden s dvěmi ženami, protože nikdy, podotýkám nikdy, nechci o muže bojovat tak, že bych ho odloudila jinčí ženě. Na to jsem až moc hrdá a svým způsobem i magor, protože takhle přicházím o všechno...

Neprojevit známky boje... proč? Proč mám bojovat o člověka, který chce obětovat společnou duši a který se znovu stal JÁ a ne MY?
Byl snad tady na té zemi někdo takový, za kterého by stálo bojovat nebo svým přesvědčením jsem vždy boj prohrála už předem (vlastně vzdala).

Je mi vážně děsně blbě a smutno. Nějak došlo i na mě, že se mi zhroutil domeček z kater. Mé obrněné srdíčko zjistilo, jak obrnění fungovalo pro ně, ale ze srdíčka útočil jed. Jen proto, aby se k němu, k srdíčku, skutečně nemohlo nic dostat a to si uchránilo svůj falešný sen.
Hradby zmizely...
Srdíčko už dávno prohnilé, neopečovávanou láskou zčernalé a smrduté. Ať srdečná, tak bez lásky. Jo, i to jsem byla vlastně já.
Vůči všem.

Vůči sobě, vůči Pavlovi i vůči přátelům.

Jen proto, že jsem dostala ránu, kterou jsem nenechala shojit, jen ji přelepila, a bála jsem se tak, že se znovu otevře, že jsem nenechala přijít ani doktory...

Je mi blbě a smutno.
Jdu spát

Mám psa

23. března 2010 v 21:29 | d4t |  Psiska doma a na cestách
Jo, tak mám psa... číslo tři... Jmenuje se Asta. Narodila se 1.6. 2008. Tzn. je blíženec. Brrrrr... Taky neví, co vlastně chce.. :D
Nevím, co bych o ni napsala, máme ji v domečku teprva od neděle. Jo, holka to asi neměla v životě lehký (jak tak koukám, tak u nás v domečku jsem nepotkala téměř nikoho, kdo by to měl v životě lehký) a já to schytávám tak, že mám z části pokousané ruce...
Njn.. prostě pes má zuby, já mám nehty... Vyjde to nastejno a navíc, v bojích zatím vyhrávám :D

A co bych tak ještě napsala?

Příhody zatím moc nejsou, jen výchova, výchova a výchova...Ona vychovává mě v lásce, já ji v chování.. a nejen ji (bohužel) :D

Další historky ze života Asty zasejc příště

Jedno nedělní odpoledne

14. března 2010 v 19:01 | d4t |  neurčito
Jedno nedělní odpoledne...

Je chladno, přes okna se do domu snaží dostat poslední zbytky zimy. Její vláda už pomalu končí. Zas cítím, jak život Jara pomalu přichází a probouzí všechny ze zimního spánku.

I já se pomaličku probírám z pochmurného snění do dalších dnů života. Jsem jako strom, který nevěděl, zda neuhodí silné mrazy a on neumrzne a nyní cítí, že smrt je pro další období zažehnána. Koukám a raduji se ze svého poznaní. Zas mohu žít. Rozhlížím se kolem sebe, tuhle dlouhou zimu nepřežilo mnoho mých přátel. Vymřeli zevnitř. Některé zachvátil smutek a již nenašli cestu k životu. Ke mně přišel naštěstí pozdě, moc pozdě na to, aby mne ovládl. Některé zničila hniloba. Své zárodky už vytvořila dříve, nepoznána a nerozeznána žila v jádru mých přátel, které pomalu ničila. Nenakazila jsem se též náhodou?