Říjen 2009

Příběh první . Smutný voják

17. října 2009 v 16:26 | d4t |  Příběhy z vlaků
Příběh první . Smutný voják

Jela jsem po dlouhé době rychlíkem z práce do Brna.
Abyste věděli, jsem takové trochu neposedné třeštidlo, které nesnáší, když musí dlouho sedět a nemá co na práci.
Vlezla jsem do kupéčka, u sebe jen kabelku a začala pozorovat zasněného kluka, tedy, omluv mě, muže předemnou.
Byl zabraný do čtení...
Když už jsem seděla asi pět minut, což je v tomto prostředí pro mne rekord, vyzula jsem si boty a posadila se do mého milovaného tureckého sedu. J
Dotyčný se na mě podíval a já už začala brebentit… vyzvídat, kam jede, odkud jede a co to vlastně čte.
Škoda, že si na název té knihy nevzpomenu. Ale mám pocit, že to bylo něco od Paola Coelha.
Probírali jsme jeho knihy a po čase řekl, že je voják. Oči mu najednou nějak zesklovatěly.
Jako mnoho lidí nesnášel válku a neměl velkou touhu ji navštívit. Bohužel mu nebylo přáno, za měsíc měl odlétat.
Mnohé jsme spolu probrali, od víry, po vztahy přes chuť free piv, tak jako mnoho jinčích doporučoval Birell.
Když jsme vystupovali v Brně, on přestupoval na jinčí vlak, darovala jsem mu svůj růženec.
Snad mu pomohl při jeho zajímavé cestě životem.

úvod

1. října 2009 v 16:17 | d4t |  Příběhy z vlaků
Zážitky z vlaků

Hodně často, když jedu vlakem od babičky, sedí v něm zajímaví lidé. Někdy nás jízda spojí tak, že předají moudrost mně a já zase jim.
Stráví se tak příjemná chvíle před tím, než se přijíždí do Brna či na Vysočinu.

Ráda bych se s vámi o tyto příběhy podělila.
Není jich mnoho, a určitě si nevzpomenu přesně, co kdo řekl, co dělal a proč mne zrovna zaujal. Ale budu se snažit vám lidičky přiblížit co nejvíce budu moci.