Červenec 2009

Kouzelný prsten

30. července 2009 v 12:57 | Bruno Ferrero |  Pohádky
Jeden král si zavolal všechny kouzelníky království a oznámil jim: "Chtěl bych být svým poddaným vždy příkladem. Chtěl bych, aby se mnou nic neotřáslo, abych byl vždycky silný a klidný a aby mě nic nevyvedlo z míry. Někdy se mi stává, že bývám smutný nebo je mi úzko, protože se mi přihodí nějaká nešťastná nebo nepříjemná věc. JIndy mě zase rozruší nečekaná radost nebo velký úspěch. To se mi nelíbí. Připadám si jako ranec smýkaný vlnami osudu. Udělejte mi amulet, který mě před temitgo duševními stavy a náladami ochrání."
Kouzelníci jeden po druhém odmítali tento úkol splnit.
Uměli udělat všechny možné amulety pro důvěřivce, kteří se na ně obrátili, ale oklamat krále nebylo snadné. A navíc chtěl tak zvláštní amulet.
Král se už hystal hněvivě vybuchnout, když z řady vystoupil jeden starý mudrc: "Veličenstvo, zítra vám přinesu prsten.
POkaždé, když se na něj podíváte, budete-li smutná, rozveselíte se, a budete-li rozrušený, uklidníte se. Staší, abyste si přečetl kouzelný nápis, který na něm bude vyrytý."
Druhý den se mudrc vrátil před krále a za hrobového ticha, protože všichni byli na onu kouzelnou formulku zvědaví, předožil králi svůj prsten.
Krásl si ho prohlédl a přečetl slova vytepaná do stříbrného kroužku: "I to přejde."

Charakteristika štíra

30. července 2009 v 9:30 | Pro Ženy |  o mně...
jojojojo, tak jsem zase po nějakém čase brouzdala na internetu a hledala si charakteristiku svého znamení... :D

Štír
24.10. až 22.11.
Silná stránka důvtip
Slabá stránka neústupnost
Charakter flegmaticko-cholerický
Barvy červená, hnědá, tmavě zelená
Čísla 7, 11, 23, 47
Živel voda
ŠTÍR je vnitřně složitá osobnost obdařená důvtipem s příměsí ironie. Je bystrý s originálními názory a typickým humorem, tvrdohlavý, zvědavý, trpělivý, nezávislý a rozhodný, občas panovačný a hašteřivý. Střídá se u něj pesimismus s optimismem, na všechno má svůj neomylný názor. Vlastní mimořádný temperament, představivost, fantazii, postřeh a nevšední všímavost - zkrátka mu nic neujde. Nesnáší podlézavce, zbabělce a nafoukané lidi. Miluje dobrodružství, uznání, pochvalu a srdečné projevy myšlené upřímně. Je krutě pravdomluvný. Pamatuje si všechny staré křivdy i urážky.
Jeho upřený pohled znervózňuje, na dotazy odpovídá pravdou, ale zároveň má soucit s nemocnými či zoufalými. Je loajální vůči svým přátelům, hluboce se zajímá o náboženství a tajemství života a smrti. Není pochyb o jeho vynikajících psychologických schopnostech. Má sklony k hrdinství, nic si nenechá líbit. Jen tak nikomu neotvírá své nitro. Vyznačuje se charakterovými protiklady čili může být svatý i hříšník.
V lásce mívá většinou úspěch, snoubí se s něžností i neřestnými vášněmi. Když miluje, tak celou svojí duší, a je věrný do té doby, než ten druhý věrnost poruší. Dokáže pěkně zamotat hlavu. Na partnera klade vysoké nároky a chce ho mít jen pro sebe. Lásku obvykle dokáže uchovat až do vysokého věku života. Musí se mu věnovat péče ve dne i v noci, když o to požádá.
Po pracovní stránce dovede dělat skoro vše, co si usmyslí. Nedokáže se mnohdy rozhodnout, láká ho každá profese. Může být výborný detektiv, skladatel, literát, chirurg, herec, politik, barman... Dovede pracovat za dva, nadchne-li se v daný okamžik. Je velmi tvořivý, nápaditý a ambiciózní. Lichocení mu dělá dobře, naopak nemá rád přehlížení.



Byl jsi kdy se mnou?

22. července 2009 v 9:50 | d4t |  mé dílo: převážně smutná poezie
Střecha domu je vysoká.
sedím na samém vršku.
Má touha Tě obejmout je veliké.
Nevnímám nebezpečnou výšku.

Létám si po celém světě,
pozoruji životy lidí,
tu vidím uplakané dítě,
tu smutek, tu radost chvíli.

a ty procházíš tím, nepovšimnut... čím to?

Střecha domu je stará,
chodím po ztrouchnivělých trámech,
kéž bys věděl, jak ráda bych létala...
(neboj, mé nohy jsou jisté a pevné, znají ta místa dokonale)

Meditace dnešních dnů končí,
zvedám se a utíkám na oběd,
s každým krokem cítím,
že dnes bude neobvyklý den - voní tu meruňkové knedlíky.

zasněná kočka

20. července 2009 v 14:48 | nevím, kde jsem to vzala, sry :(

Mrak a duna

16. července 2009 v 14:03 | Bruno Ferrero |  Pohádky
Jeden velmi mladý mrak (je přece známo, že život mraků je krátký a stále v pohybu) se vydal na svou první cestu po obloze v doprovodu stáda načechraných mráčků roztodivných tvarů.
Když míjely ohromnou saharskou poušť, ty zkušenější mraky ho povzbuzovaly: "Poběž! Přidej! Jestli se zastavíš, je s tebou konec."
Mrak byl však zvědavý jako všichni mladí a pomaloučku klesal dolů, pryč od mračného stáda, podobně, jako by na pastvě opouštěl stádo bizonů.
"Co děláš? Pohni se!" hučel za ním vítr.
Ale mráček uviděl duny zlatého písku a to byl úchvatný pohled. Duny mu připadaly jako zlato, se kterým si pohrává vítr. Nevšímal si toho, že se sám zmenšuje.
Jedna z dun se na něj usmála: "Ahoj," řekla mu. Byla to duna velmi půvabná, právě stvořená větrem, který si pohrával s její zlatavou kšticí.
"Ahoj, jmenuji se Olda," představil se mrak.
"Já Týna," odpověděla ta duna.
"Jak si žiješ tady dole?"
"Óó… slunce a vítr. Je trochu vedro, ale dá se to vydržet. A co ty?"
"Slunce a vítr… velké cesty po obloze."
"Můj život je tak krátký. Jestli se vrátí velký vítr, asi zmizím."
"Mrzí tě to?"
"Trochu. Zdá se mi, že nejsem k ničemu."
"Já se taky brzy změním v déšť a spadnu. Tak to musí být."
Duna chvíli váhala a pak řekla: "Víš, že my nazýváme déšť rájem?"
"Nevěděl jsem, že jsem tak důležitý," smál se mrak.
"Slyšela jsem vyprávět od starých dun, jak je déšť krásný. My se při něm pokrýváme podivuhodnými věcmi, které se nazývají tráva a květiny."
"To je pravda, to jsem viděl."
"Já je pravděpodobně neuvidím nikdy," postěžovala si duna a skončila rozhovor.
Mrak chvíli přemýšlel a pak řekl: "Mohl bych na tebe napršet já…"
"Ale zemřeš…"
"Zato ty rozkveteš," řekl mrak. Začal padat a přitom se měnil v duhově zbarvený déšť.
Příští den byla malá duna celá rozkvetlá.

kočka

12. července 2009 v 13:08 | d4t

Loď, která najela na útes

12. července 2009 v 12:56 | Bruno Ferrero |  Pohádky
jedna loď najela na útes. Cestující nastoupili na velký záchranný člun a s nimi i několik důstojníků a kormidelník. Ještě než člun odrazil od lodního boku, kapitán všem připomněl: "Poslouchejte kormidelníka, ten umí člun řídit."
Jedna stařenka zamumlala: "No to si nejsem tak jistá... Právě nás navedl na útes!"
svůj vlastní mozek nikomu nepodřizuj. I když je předpoklad obecně rozšířen, nemusí být nejrozumnější.

Balada pro banditu

12. července 2009 v 11:22 | Iva Bittová a Miroslav Donutil |  Texty mých oblíbených písniček + videoklipy