Březen 2009

Butterfly/motýl

26. března 2009 v 22:06 | d4t

Hádala se Duše s Tělem

20. března 2009 v 17:50 | Tomáš Kočko/Jaroslav Hutka |  Texty mých oblíbených písniček + videoklipy

HÁDALA SE DUŠE S TĚLEM

A když bylo před kostelem
Hádala se duše s tělem
Tělo, tělo, cos dělalo
O duši jsi nic nedbalo
Cos vidělo, to jsi chtělo
Na hříchy jsi nevzpomnělo
Tělo, tělo, tělo hříšné
Bývalo jsi v světě pyšné
Chodilo jsi v stříbře, zlatě
A já ležím v hlíně, blátě
Chodilo jsi po muzikách
A já ležím v těžkých mukách
Nedávej mně, duše, viny
Bylas se mnou v každé chvíli
Byla-li jsem já kdy s tebou
Nevládla jsem sama sebou
A když bylo před kostelem
Hádala se duše s tělem



ruce

19. března 2009 v 14:15 | d4t

Panno

19. března 2009 v 14:04 | d4t |  mé dílo: převážně smutná poezie
Panno,
stoupni si do Ticha
poslouchej hudbu
je Tvá

Panno,
vejdi do przdna
pozoruj obrazy
jsou Tvé

Panno,
poznej nekonečno
pociťuj čas
je Tvůj

... ... ...

vycházka

18. března 2009 v 14:10 | d4t

Píseň

18. března 2009 v 14:01 | d4t |  mé dílo: převážně smutná poezie
Píseň skřivanů
co k večeru na tvou počest pějí
krákot havranů
co život odbíjejí

Krák krák uplynuly
rok dva a
pak, po dlouhém hledání
skřivaní zpěvy krákot překlenuly

Píseň skřivanů
co k večeru na tvoji počest pějí
krákot havranů
co život odbíjejí

odbyla půlnoc,
odbyla první hodina
píseň skřivaní
mě právě zabila...
Život nejde obejít...

pohleď

15. března 2009 v 14:05 | d4t

Nad hlavou

15. března 2009 v 13:31 | d4t |  mé dílo: převážně smutná poezie
Nad hlavou vyšly mi hvězdy
vzduch ochladl při západu slunce
stínem pokryly se cesty
na louce vzplála svíce...

Noc pomalu ubývá
měsíc je v úplňku
Země touhou umírá
noc bere si moji snoubenku

Teď matku, Lunu, žádám
kéž žena má je zdráva
muži přicházejí k márám
a já, sama jsem ráda
ráda, že ona žije, já jdu dál...

lidem se nelze zavděčit

6. března 2009 v 22:40 | d4t |  Pohádky
Všem lidem se nelze zavděčit
Jednou se Pán Šiva vypravil se svou chotí Párvatí na svět, aby poznala smýšlení lidí. Šiva vzal na sebe podobu důstojného starého askety, zatímco Párvatí šla v podobě mladé a krásné ženy. V Indii má každé božstvo své jízdní zvíře, které používá na cestách. Může to být myš, kachna apod. Šiva má za jízdní zvíře býčka.nA právě o těchto třech je povídka.
Vznešený Šiva, jakožto nejvyšší Pán a Vládce, seděl na býku a Párvatí se uctivě ubírala po jeho boku. Tak procházeli krajem. Přišli do jakési vesnice a tamější vesničané se shlukli, když tuto nevšední trojici spatřili. Jeden vesničan vzkřiknul ukazuje na Šivu: "Vidíte toho dědka jak si vozí zadek a nechá tu ubohou, krásnou, mladou ženu chodit v prachu a blátě. Že se nestydí, děděk jeden, už si beztak užil, ale té mladé krasavice by bylo škoda."
Když opustili vesnici, Šiva se zeptal Párvatí: "Slyšela jsi to, Párvatí?" "Slyšela pane," zněla odpověď. A Šiva pokračoval: "U příští vesnice to uděláme jinak," a když se blížili k další vesnici, Šiva sestoupil z býčka a jeho místo zaujala Párvatí. Když přišli do vesnice, opětam byli lidé a jedna žena ukázala na Párvatí a za souhlasu všech zvolala: "Vidíte ji, couru, ona si vozí zadek, je lína udělat pár kroků a nechá toho šedivého starého pána šlapat v prachu. To je dneska mládež!"
Když vyjeli z vesnice, Šiva se zase zeptal své choti: "Slyšela jsi, Párvatí?" "Ano, pane," zněla odpověd. "Jestě jednou to změníme, " řekl Šiva a přisedl k Párvatí, a tak jeli oba na býčkovi. Jakmíle přijeli do třetí vesnice, lidé se sběhli a volali: "Vidíte je, to jsou dnes lidi. Jsou líní udělat krok, tak raději udřou to ubohé zvíře. Ty máš chudáčku u nich asi pěkný život! Že jim není hanba," křičeli jeden přes druhého. Jakmile vyjeli z vesnice, Šiva se zeptal Párvatí, která seděla před ním, zdali to slyšela. Ona, že ano.
"Uděláme to tedy ještě jinak," prohlásil Šiva a oba slezli z býčka a šli každý po jedné straně zvířete. Když se ocitli na návsi další vesnice, kde bylo náhodně více lidí, způsobili všeobecné veselí. Lidé se popadali za břicha jak se smáli a volali: "Vidíte ty dva blázny? Býka mají, že by se tři na něj vešli, ale oni ne, sami šlapou v prachu vedle něho. Ti to v hlavě nemohou mít v pořádku!"
Vyjeli z vesnice a Šiva se obrátil na Párvatí a zeptal se jí, zda ví jaké poučení vyplývá z těchto setkání s lidmi. "Poslouchám tě, můj pane," řekla Párvatí. Šiva se na ni usmál a prohlásil: "Ať děláš co děláš, nikdy není možné se všem lidem zavděčit!" /Rudolf Skarnitzl, Perličky moudrosti, Onyx 1998/