Prosinec 2007

Agnes a Krysař

23. prosince 2007 v 18:27 | Daniel Landa |  Texty mých oblíbených písniček + videoklipy
AGNES A KRYSAŘ
AGNES:

Stůj, ty, co jen skrýváš tvář,
tvůj hlas tě prozradí.
Ty zajal's mou duši
a srdce mi buší,
když stojíš v pozadí.

Nejsi z tamtěch zástupů
mužů spadlých z nebe,
co vždycky mě chtěli
a jen nevěděli,
že čekám na tebe.

KRYSAŘ:

Ty víš sama proč odcházím,
proč skrývám svoji tvář.
Jsem totiž nic.
Ne. Jsem možná víc než nic!
Jsem Krysař.

Jdi domů a zapomeň
a někdy se šťastně vdej.
Moc divnej je svět,
tak jdi pryč a hned.
Na mě nečekej!

AGNES:

I kdybys šel do pekla,
já půjdu za tebou.

KRYSAŘ:

Ty nevíš, co říkáš!

AGNES:

Proč se mne zříkáš!?
Vždyť dávám ti duši svou.

KRYSAŘ:

Má náruč zabijí.

AGNES:

Smrt je má -

KRYSAŘ:

Vášeň opíjí.

AGNES:

- ztracená -

KRYSAŘ:

Toho jsem se bál!

AGNES:

- příbuzná.

KRYSAŘ:

A tak se proklínám, že jsem tu zůstával!

KRYSAŘ:

Když jsem tě uviděl!

AGNES:

Klín můj si vem!

KRYSAŘ:

Zmizet jsem hned měl.

AGNES:

Kdy odejdem?

KRYSAŘ:

Až skončím práci svou.

AGNES:

Áááá...

KRYSAŘ:

Připrav se na cestu trnitou, dalekou!

OBA:

Až bouře nás zasnoubí,
budem oba prokletí.
Za svědka blesk,
už nepoznáš stesk,
ve věčným objetí.

KRYSAŘ:

Až skončím svoje dílo, buď připravená.

AGNES:

Přijdeš pro mne?

KRYSAŘ:

Přijdu pro tebe.

Krysařova zpověď

23. prosince 2007 v 18:11 | Daniel Landa |  Texty mých oblíbených písniček + videoklipy
KRYSAŘOVA ZPOVĚĎ

Nevím, proč jsem poslední noc nemohl spát,
přece není tu nic, čeho měl bych se bát,
jdu zas krysy, jak obvykle, na smrt hnát.
Co je to za mrak, co se mi do mysli vkrad,

vím co je umírat. Znám všechnu bolest tady toho
světa.
Mně neublíží nenávist, už vůbec ne zlá věta.
Když cit se zvolna probouzí, to s Krysařem je
veta.
Musím odejít, hned jak dozní píseň staletá.

Radši ať pojdu, ať smrt mě skolí,
láska nepatří do srdce krysaře.
Co po mně chceš, Osude! Vždyť to bolí.
Proč podíval jsem se dnes týhle ženě do tváře!

Na obzoru vidím matně,
rudou skvrnu, je jako krev,
k tomu slyším, a to je špatně,
lidí řev.

Jak voda dav se valí,
teď už jej nezastaví nejpevnější val.
Ta síla trhá skály.
A Bůh se na to ani radši nedíval.

Vidím, jak domy hoří,
jak někdo bez důvodu krev tu prolévá,
jak hodnoty se boří,
z tý hrůzný představy mne horko polévá.

Musím zůstat tím, kým jsem byl,
jako prázdnej pokoj v opuštěnym domě.
Díky za to, že jsem pochopil,
že láska není pro mě.

Osude, jak jsem ti teď za výstrahu vděčný,
ještě dneska tohle město opustím.
Pro tenhle kraj jsem velmi nebezpečný.
Díky za to, že to vím.

Nedokončená básnička

17. prosince 2007 v 10:40 | d4t |  mé dílo: převážně smutná poezie
byl jednou jeden kluk
ten kluk neřek ani muk
A tak ten kluk, co neřek muk,
vypadal jak suchý buk
byla jedna holka,
taková mladá bláznivá holka...

teddy

17. prosince 2007 v 10:39 | d4t

Bílej slon

17. prosince 2007 v 10:24 | Dáda Patrasová |  Texty mých oblíbených písniček + videoklipy
BÍLEJ SLON
Ref.:
Bim bam, bim bam zní z věží a sněží,
bim bam, bim bam už vánoční nastává čas.
1. Nám jedenkrát do roka nosívá sny bílej slon,
tmou noční mu na cestu vyzvání kostelní zvon,
zvon stoletý na věži má v noci sváteční hlas,
když bílej slon přichází, vánoční nastává čas.
Ref.
2. Slon vyprávět dětem jde o tom, co dovede mráz,
jak tužkou svou na okna vykreslí krásu všech krás,
a o tom, že prskavky, když si chtěj na stromku hrát,
tak prskají po sobě až zbude z každé jen drát.
Ref.
3. Nám jedenkrát do roka nosívá sny bílej slon,
tmou noční mu na cestu vyzvání kostelní zvon,
když jednou prý u lesa zajíček hlasitě kých´,
slon bílý se rozplynul a zvon pak vítal jen sníh.
Ref.2x

V trávě

15. prosince 2007 v 15:09 | d4t

Obrázky...

15. prosince 2007 v 14:41 | d4t

Bolela...

15. prosince 2007 v 14:31 | d4t |  mé dílo: převážně smutná poezie
Bolela touha po krvi
chtěla jsem ji zvládnout
ovládnout…
Bolela touha po těle
chtěla jsem ji zdolat
odolat…
Bolela touha po duši
chtěla jsem ji spoutat
svázat…
A vše se mi v jedné chvíli rozbilo…

Sny pádící v dáli noci

6. prosince 2007 v 12:22 | d4t |  mé dílo: převážně smutná poezie
Sny pádí v dály noci
perou se dva
sami jsou ve svých světech
je tma.
Trocha slunečních paprsků
osvítí půdu
zděšeně utíkají zpět do lůna
Země.
Víno v pohárech stříbrných
na stole
rozlévá se a pomalu kape
dolů.
V křiku nočních ulic
brání se
sám proti sobě
bojoval.
Trocha slunečních paprsků
ukázala tvář
zděšenou probdělou nocí
vrásčitou.