Listopad 2007


Sen ;-)

26. listopadu 2007 v 12:02 | d4t |  mé dílo: převážně smutná poezie
Růže stolistá, v klíně mi leží
já vezmu ji a položím,
do klína druhého.
Nikdo mi nevěří,
netuší, o co stojím.
být jen tak... Pro sebe.
Báseň dnešního světla
svítí krajinou,
jak mrak na slunci.
V dáli se třpytí kapka
slza štěstí, radosti.
Utíká, sama, veselá.
Trpasličí vousy,
hladí mě po tváři,
smutnou, veselou.
Rybniční výly skákají,
po lese běhají
jsou své. Samotné.
Volně a vesele, svobodně ;-)
Co znamenal ten sen?

Pondělní ráno

26. listopadu 2007 v 11:50 | d4t |  mé dílo: próza
Je pondělní ráno… Co víc si můžu přát? Aby byl zase pátek odpoledne? A co bude přes tu dobu, která uplyne mezi tím?
Ne… Něco už chci změnit… Přece nepromrhám svůj život tak, že budu očekávat pátek odpoledne, o víkendech žít a ve všední den budu snít a vzpomínat na život…
Sedám, jako obvykle, do tramvaje, která mě odveze do kolotoče všedních dnů. Tak, jako roky před tím, potkávám i dnes mnoho stejných tváří. Neznáme se, ale víme o sobě. Každý den, v tu samou chvíli nasedneme, zaujmeme své místo a jedeme, každý svou cestou. Mají v očích stejný pohled. Mám ho tam i já?
Sedám si, na své místo, málokdo mi je obsadí. Čeká tu na mě… Tramvaj je již skoro prázdná. Jen posledních pár lidí, kteří, stejně tak jak já, jedou až ke konci té dlouhé trasy.
Podívám se pozorně.
Ano, zase ty zasněné výrazy v jejich očích, vzpomínky na dobu, kdy žili, kdy nevěděli, co bude další den. Kdy měly sny, které chtěly uskutečnit…
Někdy jim přes oči proběhne záchvěv, jako by stín. Co pak, na co si vzpomněli? Že by na víkend, kdy se ta doba minulá alespoň trošku přiblížila?
I já, vzpomínám. Jsem mladá, vím to, ale cítím se velmi unavená, jako bych tu byla mnoho desítek let…
I já jsem pomalu začínala ztrácet své sny. Co jsem to měla za sny? Kam se mi schovali? Je mnoho zákoutí mé duše… Je mnoho stínů, se kterými by mohly splynout a nadobro se v nich ztratit.
Ano, konečná zastávka. Vystupujeme. Oni jdou stále tou samou cestou, jako tolik let před tím… Přemýšlím, kolik let před tím jsem ztratila v očekávání víkendu. Bloudím si v myšlenkách, počítám. Vychází mi děsivé číslo. Tak dlouhou dobu? Tolik času, jen v očekávání toho krátkého okamžiku, který mi připomene minulost?
Ne! To už se nesmí navrátit.
Každý den je potřeba nějak oslavit. Každý den je zázrak. Už nechci žít život, který utíká mílovými kroky, aniž by se podíval kolem sebe, aniž by se zastavil.
Zastavím se.
Jak zvláštní pocit. Zastavit se. Každý den jsem tudy proběhla. Dívala se na cestu, oči upřené do země, nebo do svých myšlenek, vzpomínek, nesmyslů, které má hlava zplodila. Ach, jak jsou zvláštní a nereálné.
Na co jsou?
Kdy jsem měla hlavu prázdnou?
Už potřebuji pocit ticha, klidu, svobody. Nemyslet na nic.
Zkouším to. Zkouším na nic nemyslet.
Ach jak je to těžké. Nelze to. Myšlenky se s velkou naléhavostí vrací zpět. Nevím, jak je zastavit.
Dívám se na hodinky. Čas, jako by se ani nepohnul.
Myšlenky se mi rozbíhají a tvoří další nereálný příběh. Nechci ho znát. Znám jich již tolik. Nač další?
Snažím se na něco soustředit. Myšlenky neustále dorážejí… Jděte pryč!
Znovu se podívám na hodinky. Zděsím se, jako by se zbláznily… pět minut je pryč.
Rychle pokračuji do práce. Má touha zastavit chod myšlenek musí počkat. Doma, ano, doma se jí budu věnovat a pokusím se zastavit své myšlenky. Vím, že na to nedojde… Ale snažím se touto větou sama sebe uchlácholit - pomůže to?
Celý svět se kolem mě mění. Nejsem dnes schopná soustředit se na svoji práci. Přemýšlím, že odejdu. Nebude to problém. Práci si dodělám jindy.
Seberu si své věci, obleču si kabát a hodím tašku na rameno. Navyklý pohyb.
Pohledy ostatních mi naznačují upřímnou soustrast.
Nad čím? Vždyť neumírám! Jen mi dnes není dobře.
Pomalu, loudavým krokem odcházím. Další změna… Vždyť mi není nic fyzického! Vše je jen v mé hlavě! Nezbláznila jsem se? Měla bych zajít k psychologovi. Ano, to bude to správné řešení… Ale co budu dělat do té chvíle?
Automaticky nasedám do tramvaje, která mě odveze domů. Myšlenky se mi rozeběhnou.
Vidím sama sebe, jak si připravuji čaj, dávám si do něj med. Pomalu svlékám oblečení a cítím se volná. V koupelně si napustím vanu teplou vodou a levandulovou solí, ta pomáhá na uklidnění, a pomalu se tam položím. Budu popíjet svůj oblíbený čaj s medem. Nechám teplo, aby se rozšířilo do celého mého těla.
Celá se otřepu.

Goth fairy

26. listopadu 2007 v 11:41 | d4t

Paradoxy

2. listopadu 2007 v 8:09 | e-mail |  srandičky, aneb je potřeba se smát
PARADOX
Dnes máme větší domy a menší rodiny
Víc vymožeností, ale míň času
Máme víc titulů, ale míň zdravého rozumu
Víc vědomostí, ale míň soudnosti.
Máme víc odborníků, ale také víc problémů
Víc zdravotníků, ale méně starostlivosti
Utrácíme příliš bezstarostně
Smějeme se málo
Jezdíme rychle
Zlobíme se brzy
Udobřujeme pozdě
Čteme málo
Televizi sledujeme hodně
A modlíme se velmi zřídka.
Znásobili jsme naše majetky,
Ale zredukovali naše hodnoty
Mluvíme mnoho, milujeme málo
A podvádíme příliš často
Učíme se jak vydělat na živobytí
Ale ne jak žít
Přidali jsme roky životu, ale ne život rokům
Máme vyšší budovy, ale nižší charaktery
Širší dálnice, ale užší obzory
Myslíme víc, ale máme míň
Kupujeme víc, těšíme se z toho míň.
Cestujeme na měsíc a zpět,
Ale máme problém přejít přes ulici navštívit sousedy
Dobýváme venkovní vesmír
Ale vnitřní ne
Rozbili jsme atom
Ale ne naše předsudky
Píšeme víc, učíme se míň,
Plánujeme víc, dokončujeme míň
Naučili jsme se pospíchat, ale ne čekat,
Máme vyšší platy, ale nižší morálku
Vytvořili jsme víc počítačů pro víc informací
A abychom vytvořili víc kopií
Ale méně komunikujeme.
Máme vyšší kvantitu
Ale nižší kvalitu
Tohle je čas rychlého stravovaní a pomalého trávení
Vysokých mužů a nízkých charakterů
Víc volného času a méně zábavy…
Víc druhů jídla…ale méně výživy
Dva platy…ale víc rozvodů
Krásnější domy…ale neúplné rodiny
Proto navrhuji, že tak jako dnes, nenechávej nic na zvláštní příležitost,
Protože každý den, který žiješ je zvláštní příležitost
Vyhledávej vědomosti, víc čti, seď na verandě
A obdivuj výhled bez toho, aby jsi věnoval pozornost svým potřebám
Buď víc času se svou rodinou a přáteli, jez oblíbená jídla
A navštěvuj místa, které máš rád
Život je řetěz radostných momentů,
Není jen o přežití
Používej svoje křišťálové poháry,
Nešetři nejlepším parfémem
A použij ho kdykoliv budeš chtít.
Odstraň ze svého slovníku fráze jako
"někdy jindy" a "příště"
Napiš ten dopis, který jsi chtěl napsat
"někdy jindy"
Řekni své rodině a přátelům
Jak moc je máš rád
Neodkládej nic, co přináší smích
A radost do tvého života.
Každý den, každá hodina, každá minuta je výjimečná
A ty nevíš, jestli není třeba tvoje poslední.
Pokud jsi příliš zaměstnaný najít si čas
Poslat tuto zprávu někomu, koho máš rád
A říkáš si, že ji pošleš "někdy jindy"
Věř mi
"někdy jindy"
Už ji třeba poslat nestihneš….