Červen 2007

Nebeská klenba

26. června 2007 v 9:22 | d4t |  mé dílo: převážně smutná poezie
Sloupy sahají do nebe
Podpírají Bránu
Procházím pod nimi
S přáním života a smrti
Nebeská klenba
Touží po pádu
Čeká až neudrží ji sloupy
A splní mi přání
Vcházím do chrámu
Nebeského žití
Paní mě uvítá
S vřelým přijetím
Vcházím do dveří
A zdravím nebe
Toužím po přijetí sebe

král zvířat

19. června 2007 v 14:31 | d4t
Dech mu pomalu ustával… Byl stále mělčí a mělčí, jeho veliké tělo sláblo a král všech zvířat pomalu přicházel o své jedinečné postavení… Člověk ležel vedle něj, člověk, už to nebyl človět jen kus masa, kus jídla pro ostatní zvířata…
On už lidské maso dávno nejedl… Viděl, jak končí ostatní jeho druhu, když jim toto maso zachutná… Lidé si myslí, že zvířata jeho druhu nemají rozum, že se řídí pouze loveckými instinkyty, instynkty pouště, zákony džungle. Ne, už dávno se vzdali toho, čemu lidé říkají rozum… Zase se vrátili do lesů a k vodám moří a oceánů…
Jeho poslední myšlenka patřila muži, kterého zabil. V agónii ho udeřil svojí tlapou, roztrhl mu břicho, z něhož vytékaly vnitřnosti.
Člověk umíral pomalu, v řevu a obrovských bolestech.
Ukápla mu slza. Skápla na muže.
Říká se, že jediná dračí slza dokáže zacelit každou ránu, dvě slzy pak navrátí život mrtvému.
Druhá slza se nestačila vytvořit. Drak padl mrtev.
Tak tu ležel on, drak, zlatý drak, a člověk, jež draka zabil a sám si tim přiovdil smrt.

Dech

19. června 2007 v 14:08 | d4t |  mé dílo: převážně smutná poezie
Třpyt měsíčních paprsků,
Dává mi sílu žít.
Dech matky znovu mě nabíjí životem
zvuk nočních ptáků dává mi rytmus srdce
Tmou prodírám se sama,
bez duše, tak čistě špinavá
dívka, která jednou zhřešila.
Pátrám po soudci světla,
který mě odvrhl do zapomnění času
a vzal mi to nejcenější, s čím jsem mohla žít.
Třepetám křídly na mrtvolou muže,
pomalu plížím se dál.
Tmou uchráním se
před tím, kdo by mne s křížem hnal
mrtvou pustinou

Báseň

19. června 2007 v 13:59 | d4t |  mé dílo: převážně smutná poezie
Touhou dne se pomalu opíjím
ležím neschopna pohybu
sama, tak sama
v zelené trávě bez aut.
Letím, opilá vzduchem parníků
Toužím po království na vodě
A vídím poušť na pobřeží
Jež mrakem smů je pokryto
Padám, do vody touhy,
Toužím po krásně zvonivých dnech
ve stínu sluce malého, jak hvězdy letní oblohy
sřpytím se na neby sama

Víly

19. června 2007 v 10:09 | d4t

vědma

6. června 2007 v 20:51 | d4t

černá

4. června 2007 v 20:47 | d4t

black and white

2. června 2007 v 20:45 | d4t