Duben 2007

Něco pro mužské ego

29. dubna 2007 v 23:17 | d4t |  srandičky, aneb je potřeba se smát
Něco pro mužské ego

V jednom městě vznikl obchod, ve kterém si může každá žena koupit svého muže.
Má šest pater a kvalita mužů roste s každým patrem.
Je v tom ale jeden háček: jakmile již žena vejde na vyšší patro, nemůže už sejít níž, pouze odejít východem bez možnosti návratu.
A tak vchází první žena s vážným zájmem o koupi muže.
V prvním patře vidí ceduli:
"Tito muži mají práci".
No, to už je něco, můj bývalý ani práci neměl, pomyslela si žena, ale podívám se, co je výš.

Ve druhém patře byl nápis:
"Muži zde mají práci a mají rádi děti."
Pěkné, ale podíváme se, co je výš.

Ve třetím patře byla tabulka:
"Muži zde mají práci, mají rádi děti a jsou neskutečně pěkní."
No čím dál tím lépe - pomyslela si - ale výš - to už musí být....

Ve čtvrtém patře si mohla přečíst:
"Muži zde mají práci, mají rádi děti, jsou neskutečně pěkní a pomáhají při domácích pracích". Sladké, jak sladké.. .Ale zkusím ještě o patro výš.

V pátém patře stálo:
"Muži zde mají práci, mají rádi děti, jsou neskutečně pěkní, pomáhají při domácích pracích a jsou ďábelsky dobří v posteli".
No to je neuvěřitelné, přímo zázrak - pomyslela si žena - ale když to je tak skvělé tady, co musí být o patro výš!?!


A v šestém patře si velice překvapená žena přečetla:
"Na tomto patře již nejsou žádní muži. Patro bylo postaveno jako důkaz toho, že vám ženským prostě nejde vyhovět."

Pošlete zprávu pohodovým mužům, kteří jsou nad věcí, a ženám, které to pobaví…

vzkaz

28. dubna 2007 v 18:17 | d4t

Cena mozků

25. dubna 2007 v 12:24 | d4t |  srandičky, aneb je potřeba se smát
V nemocnici, kde leží smrtelně nemocný, se shromáždí příbuzenstvo v čekárně. Konečně k nim přistoupí ošetřující lékař, vypadá unavený a zarmouceně hovoří: Obávám sa, že mám pro Vás zlou zprávu. Jedinou nadějí pro Vašeho milovaného je transplantace mozku. Je to riskantní operace a podle Zajícovy reformy, za nový mozek budete muset zaplatit.Po prvém šoku se konečne jeden z příbuzenstva zeptá: No a kolik takový mozek stojí?
500 000 Kč mozek mužský a 20 000 Kč mozek ženský.
Nastává trapná situace. Muži v místnosti zadržují ušklebky a snaží se vyhnout ženským pohledům. Jeden muž nedokáže ovládnout zvědavost a zeptá se:
,,A proč stojí mužský mozek 25x víc?,,
Lékař se shovavě usměje, nevinné otázce: ,,To jsou už běžné tržní ceny. Cena ženských mozků je nižší, protože na rozdíl od mužských,byly používané.

Bouře

23. dubna 2007 v 22:50 | d4t |  mé dílo: próza
Bouře se zhoršila a z mraků nepadaly už jen provazy deště, ale celé potoky. Byla jsem schovaná v jedné menší jeskyňce, vlastně se tomu ani jeskyňka nedala říkat, byl to takový malý sklaní převis.
Nadávala jsem si, jak jsem mohla být tak hloupá a nebrat varování té staré vesničanky, že bude ošklivá bouřka vážně. Vždyť na obloze nebylo ani mráčku. Ještě jsem ji uklidňovala, že pár kapek deště mi neuškodí… Teď, i když bylo poledne, byla obloha černá, po paprsku Slunce ani památky.
Tak jsem si sedla do hromady suchého listí a modlila se, aby se klíšťata a pavouci nerozhodli schovávat pod mé oblečení.
Mé přání bylo asi slyšeno, ale nebylo vyslyšeno, když už bouřka trvala dobrou čtvrt hodinu, všimla jsem si, že pavouci a další ošklivá havěť si vybrala pro schování právě místo, kde jsem se zdržovala. Bylo mi špatně. Nikdy jsem neměla ráda broučky a zvlášť ne, když jich bylo tolik pohromadě. Vysvětlovala jsem si to tím, že je to určitě tou zimou a deštěm a broučkové hledají teplo a sucho. Tak jsem si odsedla…
Nevypadalo, že by bouřka v blízké době měla přestat. Tak jsem vytáhla zapalovač, nasbírala nějaké březové klestí a pokoušela se rozdělovat oheň. V duchu jsem nadávala všem, kteří mi tvrdily, že bříza hoří, i když je mokrá… Nehořela. Bříza byla mokrá, já jsem byla mokrá, pláštěnka se minula účelem, ale za tu dobu, co jsem se pokoušela rozdělat oheň se alespoň přestalo blýskat. Teď jen lilo…
No co, blesk mě už nezasáhne a větev na mě snad nespadne. Vydala jsem se k vesnici. V lepším případě to odnesu jen s chřipkou.
Vylezla jsem nahoru na kopec a po pěšině, kterou jsem náhodou objevila, jsem se vydala dál. Pro jistotu jsem neměla pořádnou orientaci a vydala se opačným směrem. Alespoň jsem měla jistotu, že když vyjdu z lesa na nějakou vesnici určitě narazím. Tam se už stačí jen zeptat a pak jít po silnici.
Ušla jsem asi sto metrů, cesta se pak vinula dolů, šla jsem pomalu a přidržovala se všeho možného. Ale jako na potvoru mi podjela noha. Sjela jsem dolů. Když jsem dojela, seděla jsem v potoce. Šíleně bolela mě noha a hlava.
Asi jsem omdlela, nevím. Ale když jsem po chvilce otevřela oči, byla jsem na břehu a nepamatovala jsem si,jak jsem se tam dostala. Nepřipadalo mi to nijak zvláštní. Omdlévala jsem často a pak, když jsem se probrala, jsem si posledních pět minut pamatovala špatně nebo vůbec. Snažila jsem se vyškrábat trochu víc nad úroveň potoka.
"Počkejte, pomůžu Vám." Ozvalo se mi za zády. Vylekala jsem se, přece jen, který blázen by se v tomto nečase vydal ven.
Mimochodem, byla to dívka. A hezká. Přišla ke mně a dívala se mi do očí.
"Děkuji. Jak dlouho jsem byla v mdlobách?" zkoušela jsem odhadnout čas, který jsem strávila v tom odporném dešti.
"Chvilku. Jen co jsem vás vytáhla z potoku jste se probrala."
Aha, takže jsem nevylezla sama, ale někdo mi pomohl… V duchu jsem poděkovala svým strážným duchům, za to, že ke mně přivedli tu ženu.
"Jak jste mě tu našla?" zeptala jsem se.
"Byla jsem schovaná kousek odtud, viděla jsem vás spadnout do potoka."
"Moc vám děkuji" vyslovila jsem ty slova a uvědomila jsem si, že většina lidí už ji bere jako prostou frázi. Až mi to přišlo líto. Chtěla jsem ještě něco dodat, ale to už se mě dívka ptala, jestli můžu chodit a začala mi pomáhat na nohy. Bylo to špatné, měla jsem vyvrknutý kotník. Než jsem to zjistila, zkusila jsem na něj došlápnout. Bolestí se mi podlomila kolena a já zase spadla na mokrou zem.
To vypadá špatně, počkej, kouknu se na to. Mám zdravotnický kurz. Mám vyvrknutý kotník. Ještě si pamatovat, jestli ho mám nechat být a nebo se ho snažit napravit…"
"Myslím, že se má nechat být a jen nějak zpevnit…"
"Máš tu něco na zpevnění?"
"Bohužel,nepočítala jsem s tím, že bych si v lese chtěla vyvrknout kotník," pokusila jsem se o vtip a podívala se na svoji nohu.
"No, tady sedět nemůžeš, opři se o mě,nešlapej na tu nohu a jdem se schovat. Rozdělám oheň a počkáme, až to přestane…"
Opřela jsem se o ni a pomalu jsme šli. Motala se mi hlava a bylo mi špatně. Ještě abych k tomu měla vážný otřes mozku, myslela jsem si v duchu.
Šly jsme asi dvacet metrů a tam byl z větví vybudovaný "přístřešek". Vlastně to byl hezký bunkr. Díra v zemi, přikrytá větvemi, tak důkladně, že se tam nedostala ani kapka vody, dokonce tam bylo i dříví a ve středu byl otvor pro vchod a díra pro kouř z ohniště
"Děcka si sem chodí hrát." Každý nadává, že brzy podpálí les, ale dneska se ten jejich bunkr, nebo jak tomu říkají, hodí."
Hodil, byla jsem nadšená, že budu schovaná před všudypřítomným deštěm, který ne a ne ustat. Začala mi být vetší zima, než před chvílí… Což jsem se ani nedivila, vždyť jsem na sobě měla promočené oblečení…
Přikývla jsem, byla jsem unavená cokoliv povídat
Asi bych je měla sundat a dát sušit věci a zkusit tu dívku poprosit jestli mi něco půjčí na sebe. Ale naštěstí mě předběhla. Uf… oddychla jsem si, že trapas je zažehnán.
"Nechceš si sundat to mokré oblečení a vzít si na sebe něco mého? Mám víc vrstev, nikdy nevíš, kdy se další oblečení bude hodit. A taky, v lese se dlouhé nohavice hodí, ale když jdeš po silnici…" Pokrčila rameny a začala se svlékat. "Taky to není nejsušší, ale určitě je to sušší, než to tvé." Podívala se upřeně na mě a já se koukla na své oblečení. Nejen že ztratilo svoji krásnou čistotu a po bílé a krémové barvě nebylo ani památky, ale stačilo abych se pomlela a z oblečení tekly čůrky vody. S chutí jsem ze sebe sundala prádlo. Ta dívka mě nepokrytě pozorovala. V tuto chvíli mi to bylo jedno. Rychle jsem ze sebe sundala mokré oblečení a s radostí si vzala její bundu a kalhoty. Ona měla na sobě tílko a kraťasy.
Až teď jsem měla příležitost si ji pořádně prohlídnout. Opálená holka. Trochu při těle. S usměvavýma očima. Trošku menšími rty a pihami, kulatým nosem. Vlasy měla spletené do copu. Tělo, které se nikdy nepodobalo modelkám měla žensky tvarované s trochu větším poprsím a ne moc dobrou podprsenkou. Avšak, i když nebyla žádná kráska, patřila do skupiny přitažlivých žen. Nevím, jak to dělala, ale určitě musela mít za sebou zástupy chlapů, kteří ji obletovali a toužily po ní. A já se připojila k nim.
Trochu mě mírnila bolest v kotníku, ale to,jak se uměla orientovat, jak hned věděla, co má dělat, jak připravit oheň, jak mi pomoci, mi strašně imponovalo.
No, koukala jsem na ni celou tu dobu, co všechno chystala.
Pak se šla podívat na mě. Kotník mi rychle otékal, nikdy bych nevěřila, že můžu mít tak velké chodidlo.
"zkusím ti na to dát obklad a něčím ovázat, aby ti to tak neobtékalo. A pak, až přestane pršet, tak půjdeme na silnici, snad někdo někam pojede a svaze nás.A když ne, alespoň to bude lepší cesta, i když delší."
Vzala nějakou kytku a pomačkala jia dala mi ji na kotník. Pak roztrhla mé tričko a ovázala mi jím nohu, jako obinadlem.
Zase se na mě podívala svým pronikavým pohledem. Neuhnula jsem a pohled jsem se snažila opětovat. Moc mi to nešlo.
"Jsi lesba?" zeptala se mě…
Ta otázka mě docela vyvedla z míry… Jsem, nejsem, nevím…
Asi viděla mé rozpaky a tak otázku nechala vyšumět do prázdna…
"Jak se jmenuješ?"
"Markéta, a ty?"
"Petra." "Co jsi dělala tady v lese?"
"Šla jsem se projít. Nedaleko odtud máme chalupu, nebylo nic na práci, bylo hezky, tak jsem vyrazila ven, no a tady mě zastihla ta bouřka a liják…"
"Bude to ještě na dlouho."
"Proč ty jsi venku?"
"Už jsem to říkala, šla jsem sbírat nějaké bylinky no a zapomněla jsem se a přepadla mě bouřka."
"Promiň, nepamatuji si, že jsi mi to říkala."
"V pohodě. Co noha?"
"Dobrý."
"A hlava? Není ti špatně?"
"Ne, dík, to je v dobrý." Zalhala jsem. Hlava mi třeštila a bylo mi zle. Asi mi neuvěřila.
"Na, sněz to." Podala mi zase nějakou trávu, vlastně bylinku, kterou nasbírala. "Bude ti po tom trošku líp."
"Dík." Hlavou mě prolítlo, co když to je nějaký jed, ale pak jsem tu myšlenku odmítla s tím, že ona jako ježibaba nevypadá a určitě by mě nechtěla ublížit a bylinky poslušně spapala.
Doopravdy se mi udělalo lépe, asi tak po čtvrt hodince. To už se konečně déšť začal zmírňovat, ale stejně to nebylo moc poznat…
"Ví někdo, že jsi tady?"
"Ne, vlastně jo, moje sousedka.Říkala mi, abych nikam nechodila, že bude bouřka, já ji odbyla s tím, že mi pár kapek neuškodí. Budu se jí muset omluvit, že jsem jí nevěřila."
Venku jsem už byla asi pět hodin a z těch pěti už hodinu lilo a půl byla bouřka. Už jsem nepočítala jen s obyčejnou chřipkou, ale rovnou s angínou nebo rovnou zápalem plic.
Byla mi pořád hrozná zima. Petra to asi zpozorovala a těsně se ke mně přitulila. No, jí taky nebylo zrovna nejtepleji. Být jen v šortkách a tílku a tomhle dešti. Podívala jsem se na své věci, které ležely u ohně a byla jsem ji vděčná za to, že mi půjčila ty své. Vzpomněla jsem si na pláštěnku a schovali jsme se do ní.
Bolest vyvolaná mým kotníkem a horečka s bolestí hlavy u mě vyvolaly najednou silnou touhu, která se ještě umocňovala Petřiným tělem nalepeným na mém. Políbila jsem ji.
Ona se mi znovu podívala do mých očí a já najednou viděla, co je v těch jejích, co je to tajemství, ta hloubka, která všechny přitahovala. Byla to její nenaplněná touha. Touha milovat ženu.

Můj obrázek

23. dubna 2007 v 18:58 | d4t
Znáte automatické kreslení???
Tak jsem něco zase v dlouhé chvíli zase něco namalovala. Zalíbilo se mi, to co jsem stvořila, i když nevím, co to je, že jsem to vyfotila a dávám to sem J

řetězec

19. dubna 2007 v 9:38 | d4t |  srandičky, aneb je potřeba se smát
Subject: Konečně řetěz, který stojí za to přeposlat. :-)))
Děkovný dopis.
Chtěl bych poděkovat všem co mi posílali maily "nepřetrhni řetěz" a "pošli dál" v roce 2005 a 2006!
Díky vaší dobrotě jsem přestal pít Colu od té doby co jsem se dozvěděl, že se s ní čistí skvrny na WC!
Už ani nechodím moc do kina, protože se bojím, že si sednu na jehlu infikovanou AIDS!
Potím se, protože už nepoužívám deodoranty, když jsem se dozvěděl, že podporují rakovinu!
Už neparkuji v krytých parkovištích, protože se bojím, že mi někdo daruje parfém, aby mě nadrogoval a okradl!
Všechny moje úspory jsem dal na účet Amy Bruce, chudého dítěte, co čeká na transplantaci srdce už aspoň po 7000-té (zajímavé je, že od roku 1995 je jí stále 7 let)!
Můj mobil Nokia GSM, co jsem měl dostat zadarmo, stále nepřišel a ani lístky do Disneylandu!
21x jsem přeložil oslavu mých narozenin, neboť stále čekám na donášku vína zdarma a všichni moji přátelé jsou na mě naštvaní!
Zapsal jsem svoje jméno do dopisu s dalšími 3000 jmény na záchranu veverky z Mozambiku, která má vyhynout a která je vlastně tak vzácná, že ji nikdo nikdy neviděl !
Dozvěděl jsem se po 170-té, že MSN Hotmail mi zruší mailovou schránku, ale stále se nic nezměnilo!
Už znám recept jak najít spřízněnou duši (stačí napsat jeho jméno na papír a poškrábat si zadek a přitom se točit ve směru hodinových ručiček okolo Renaulta 4L)!
Měl jsem neštěstí přibližně 3000x a jsem mrtvý 67x, protože jsem nikdy neodeslal maily dál a už vůbec ne do 24 hodin!
Děkuji vám!!!
Důležité: Jestli neodešleš tento mail do 10 sekund alespoň 850 000 lidem, modrý dinosaurus sežere zítra v 17.30 celou tvoji rodinu!

Nový chemický prvek

19. dubna 2007 v 9:34 | d4t |  srandičky, aneb je potřeba se smát
A zase tu mám něco, co mi přišlo e-mailem.
Nový chemický prvek
20. března 2006 objeven nový chemický prvek do aktuální tabulky soustavy prvků!
Prvek: ŽENA (Womanium)
Značka: Wo
Atomová hmotnost: 54,6 kg (přijato dohodou, může se však vyskytovat v rozmezí 40- 200 kg)
Poločas rozpadu: průměrně 72 let - podle zacházení až 120 let
Výskyt: ve větším množství hlavně v obydlených oblastech
Fyzikální vlastnosti: 1. Povrch obvykle pokryt barevným filmem složeným ze směsi jiných chemických prvků
2. Bod varu velice nízký, na druhou stranu ale mrzne bez jakékoliv známé příčiny
3. Taje při speciálním zacházení
4. Hořká při nesprávném použití
5. Vyskytuje se v různých stavech od panenského kovu až po vytěženou rudu
6. Poddajná při aplikaci tlaku na správném místě
7. Čistý vzorek má v přirozeném stavu růžovou barvu. V blízkosti kvalitnějšího vzorku se barva mění na zelenou
9. Vykazuje periodickou nestabilitu v závislosti na lunárním měsíci
Chemické vlastnosti: 1. Výborně přitahuje zlato, stříbro a většinu drahých kamenů
2. Absorbuje větší množství drahých látek
3. Spontánně exploduje bez předešlého upozornění a jakékoliv známé příčiny
4. Nerozpustná v kapalinách, ale její aktivita se zvyšuje po nasycení alkoholem
5. Ze všech známých prvků nejlépe redukuje peníze až na nulovou úroveň
Běžné použití: 1. Dekorativní účely, obzvláště ve sportovních autech
2. Může být dobrou pomůckou při relaxaci
3. Velmi efektní čistič
Možná rizika: 1. V nezkušených rukou velmi nebezpečná
2. Je nelegální vlastnit více jak jeden exemplář, je však možné spravovat více exemplářů, které se nacházejí na různých místech a nejsou spolu v přímém kontaktu
3. Má velký vliv na psychiku člověka, většinou negativní až zničující. Pouze ve výjimečných případech duševně nemocných lidí došlo po přechodnou dobu k mírnému zlepšení jejich zdravotního stavu.
VÝSTRAHA:
DLOUHODOBÉ VYSTAVOVÁNÍ SE ÚČINKŮM TOHOTO ELEMENTU JE ŽIVOTU NEBEZPEČNÉ! VŠECHNY ZNÁMÉ PŘÍPADY ZÁVISLÝCH SKONČILY JEJICH SMRTÍ V ABSOLUTNÍ BÍDĚ A CHUDOBĚ DUCHA !!!


růže :)

17. dubna 2007 v 13:45 | d4t

Vesnice o 100 lidech

17. dubna 2007 v 13:39 | d4t |  srandičky, aneb je potřeba se smát
Jednou mi takhle přišel jeden z mnoha kolovacích e-mailů. Nebudu psát, že normálně se na něn nedívám, ale tenhle byl vyjímkou. No, koukám se na všechny, ale odmítám je posílat dál, nejen že neznám tolik adres, ale i to nemám sama ráda...
Bla, bla, bla, nebudu se tu rozplývat nad řetězovými maily.
Prostě, tenhle se mi líbil, tak se jukněte :)