Listopad 2006

Francois Villon - Závěť (úryvky)

25. listopadu 2006 v 23:37 | d4t |  světoví a čeští básníci
....

Nechť Paris to, nechť Helena je:
umírá, každý s bolestí.
Nedýchá, chroptí, umíraje:
srdce se ještě v křeči chví;
a pot, ten pot, ach, Bůh to ví!
A bratra není, sestry, děcka,
kdo by moh' oběť přinésti,
chtě trpět zaň ta muka všecka.

Smrt přišla. Zvadle ležíš, bled.
Naběhnou žíly. Nos se zkřiví.
Krk do šířky jde. Brada vpřed.
Otekou klouby. Prasknou čivy.
Ó, ženo, zázraku ty živý!
Ty sladké tělo zářivé,
hle, budoucnost, jež na tě civí!
V ráj můžeš, ale neživé.
....

kol. r. 1461
-

Čtyřverší



Františku, už tě nepotěší,
že Francouz jsi a ze vsi zdejší.
Teď na krk oprátku ti věší,
ať pozná, oč je zadek těžší.

1462
-

Balada - epitaf



Kdož, lidé bratří, přežili jste nás,
nebuďte na nás krutí v srdcích svých:
tím spíše Tvůrce milost Vám dá zas,
čím hloub vás nešťastníků dojme hřích.
Zde zříte pět či šest nás visících:
to tělo, jež jsme zvyklí byli pásti,
tlí sežráno; nás vizte se tu třásti -
nás: kosti, jež se v prach a popel mění.
Nechť nikdo nesměje se naší strasti,
však Boha proste, ať k nám tvrdý není!

Nemějte ve zlé, bsmích a pych),
aby Syn Panny nebyl bez účasti:
kéž dá nám pít své milosti a stasti,
odvrátě od nás věčné zatracení!
Zlo nemůže nás, nebožtíky, másti,
však Boha proste, ať k nám tvrdý není!

Déšť pere nás a bílí drahný čas;
pak, černí, schnem', jak úpal na nás dých'.
Dík vranám, strakám bez vousů jsme, řas
a bez očí - jen díry místo nich -
a klátíme se každý jako vích,
teď sem, teď tam, jak vítr do nás mastí
a třepe námi, až to kostrou chrastí.
Jsme rozklováni. Jsme jak prostříleni.
Střezte se stopou naší bandy krásti,
však Boha proste, ať k nám tvrdý není!

Slyš, pane Kriste, v nebeské své vlasti:
Kéž nestrhne nás ďábel do propasti,
z těch hrůz a účtů kéž jsme vypuštěni!
Váš vtip se, lidé, nechtěj na nás pásti,
však Boha proste, ať k nám tvrdý není!

Francois Villon - Balada o jazycích klevetníků

25. listopadu 2006 v 23:36 | d4t |  světoví a čeští básníci
Vem arzenik a olovo tam vlej,
posypej sírou, co se svařilo tu,
nehašeným to vápnem zamíchej,
pak rozkrájej tam propocenou botu
a z židovky tam vetři nečistotu;
z malomocného opatři si hlen,
žluč z vlků, lišek, jezevců a fen,
s utrejchem svař to, zalej do aspiku,
aby to bylo hodně ostré jen,
a škvař v tom jazyky svých klevetníků!

Z mozečků koček přísadu tam dej,
těch, co se bojí vody - tak půl lotu -,
dále - což nepřijde tě laciněj -
ze vzteklé čubky něco slin a potu
a z leklé tresky ploutevních dvé hrotů.
Potom to nakap do smrdutých pěn,
do nichž byl krysí čumák namočen,
v nichž plovou pulci obojživelníků
a v nichž byl potěr z ropuch rozetřen,
a škvař v tom jazyky svých klevetníků!

Té směsi se jen dřívkem dotýkej,
sic by tě ohrozila na životu;
dvě kapky krve do ní zakvedlej,
co ranhojiči stříkly na kalhotu,
a pak tam seškrab ještě horší slotu:
vřed z rakoviny, otok zpuchlých vén
a koneckon>
Z těch lahůdek-li ragú připraven,
proceď jej plátnem z podělaných plen -
to lepší je než lít to do cedníku;
trus prasat vem, to zvlášť si připomeň,
a škvař v tom jazyky svých klevetníků!

Francois Villon - Balada Fortunina

25. listopadu 2006 v 23:35 | d4t |  světoví a čeští básníci
Fortunou mne už nazývali staří,
a ty mi laješ, ze jsem vražednice,
ty, jehož světýlko tak kalně září?
Jsou zdatnější než ty a musí dřít se,
když do lomů je štvou a do mlýnice;
ty, v hanbě živ, si budeš stěžovati?
Vždyť nejsi sám, nač tedy bědovati?
jen hleď, jak s velkými já nakládám;
co hrdin já už na svědomí mám!
A co jsi proti nim, ty kuchtíčku?
Tak se jen utiš, já ti povídám,
buď ještě rád a nehuč, Františku!

Já věru před králi a před císaři
si nikdá nevedla jak slitovnice.
Priam byl zabit před své choti tváří,
> Caesara vydala jsem nástrahám,
zle pykal Jason za svou vyjížďku;
ba jednou Řím jsem zapálila sám.
Buď ještě rád a nehuč, Františku!

Král Alexandr, jejž boj slávou daří,
až k samým hvězdám toužil vyvýšit se;
já kynu jen - a všechno se mu zmaří.
A stejně tyran Médů. Nechci přít se,
já zkrátka jsem už jednou ukrutnice...
Též Holoferna jmenovat ti znám,
jejž Judith zabila. Tak všechny sklám,
zrovna jak šplhají se na výšku.
Též Absolon, ten pyšný, je tentam!
Buď ještě rád a nehuč, Františku!

Já, lidé, místo Boha vládnout vám,
na těle hadříčku vám nenechám;
tak nepřej si mít se mnou rozmíšku,
sic za jeden ti deset štulců dám;
buď ještě rád a nehuč, Františku!

Francois Villon - Balada o drobnostech

25. listopadu 2006 v 23:35 | d4t |  světoví a čeští básníci
Znám mušku v mléce tonoucí,
znám, šat jak lidi přejinačí,
znám slunný čas i vichřici,
znám jabloň, kde se plody zračí,
znám strom, jejž čerstvá míza smáčí,
znám vše, co stejné, neměnné,
znám, kdo jsou pilní i kdo štváči,
znám cokoli, jen sebe ne.

Znám drahý kabát po límci,
znám mnicha, jak se v kápi mračí,
znám pána, jde-li sloužící,
znám mnišku, v závoji když kráčí,
znám podle křiku, kde jsou rváči,
znám labužníky ztřeštěné,
znám sud, neb vína druh mi značí,
znám cokoli, jen sebe ne.

Znám koně, mezka, oslici,
znám těžký náklad, co je tlačí,
znám Blažku, Bělu po líci,
znám vrhcáb, pro nějž hoří hráči,
znám lživé sny, co vidí spáči,
znám Čechy bludem zmámené,
znám Řím, jenž mocí na blud stačí,
znám cokoli, jen sebe ne.

Znám vše, ač nic bych neznal radši;
znám chlapy mdlé i ruměnné,
znám Smrt, jež všechny pod zem vtlačí,
znám cokoli, jen sebe ne.

Francois Villon - Balada

25. listopadu 2006 v 23:32 | d4t |  světoví a čeští básníci
Já u pramene jsem a žízní hynu;
horký jak oheň, zuby drkotám;
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;
ač blízko krbu, zimnici přec mám;
nahý jak červ, oděn jak prelát sám;
směji se v pláči, doufám v zoufání;
mně lékem je, co jiné poraní;
mně při zábavě oddech není přán;
já sílu mám a žádný prospěch z ní,
srdečně přijat, každým odmítán.

Jen to mi nesporné, co plno stínů;
kde světlý den, tam cestu sotva znám;
kde průzračnost, tam výkladem se minu;
svou znalost vděčím náhlým náhodám;
vše vyhrávaje, čím dál smolněji hrám;
dím "dobrý večer", jitro-li se skví;
když ležím naznak, strach mám z padání,
bohatství čekám, ničí nejsem pán;
mám vše, co chci -- nic na čem srdce lpí --,
srdečně přijat, každým odmítán.

K věcem, jichž neznám, horoucně se vinu,
ženu se k cíli, jehož nežádám;
kdo ke mně vlídný, tomu dávám vinu;
kdo mluví pravdu, tomu lhářů lám;
můj druh je ten, kdo vemluví mně klam
a "labuť černá je jak havran" dí;
v tom spojence zřím, kdo mi ublíží;
mně jedno, jsem-li šalbě vepsí dán;
mám v mysli vše, jen ne to nejbližší,
srdečně přijat, každým odmítán.

Ó, kníže, každý, kdo to čte nechť ví:
nic neznám, ač mám o všem vědomí.
Jsem stranický, jsem zastánce všech stran
Co chci? Být z těch zas, plat kdo bráti smí,
srdečně přijat, každým odmítán.

květiny 2

25. listopadu 2006 v 22:48 | d4t

květiny

25. listopadu 2006 v 14:16 | d4t

Základní informace

25. listopadu 2006 v 3:18 | d4t |  čti mě!
Jako první článek bych chtěla napsat něco o sobě. Vzhledem k tomu, že je tři čtvrtě na tři (ráno) jste asi poznali (prosím, holky promiňte, že nebudu na konci používat tvrdé y, které Vám náležitě patří... Ale nějak bych to nezvládala, tak skončím u toho jednoduchého měkkého :) ), že jsem převážně noční tvor.
Chodím na střední školu ( teď už třetím rokem) a jsem na internátu, takže... Kdo mi napíše přes všední dny ráno, dostane odpovědi nejspíše v pátek nebo sobotu v noci.
Můj život se dá dát do jedné oblíbené věty: řada průserů nepravidelně po sobě jdoucích. No já bych řekla, že jdou těsně za sebou, ale to už je zase jiná pohádka.
To mě přeneslo k tomu, o čem bude tento blog... Tento blog NENÍ o ghotice, sebepoškozování a temné magii, satanismu, drogách (omamných látkách) a podobných věcech. Na tomto blogu stručně řečeno je nic... a obrázky. Ty budu neustále doplňovat. Sem tam přidám i nějakou svoji básničku, povídku, pohádku a jiné texty.
1. Pod každý text, který není od jiného autora, jména uvádím pokud možno všude, který odtud vezmete uveďte správné jméno a to zní d4t. Děkuji! Obrázky jsou stejně postahované, takže s tím nic nenadělám...
2. Řiďte se selským rozumem! Pokud zde najdete, pro dobrou panenku voodoo je třeba krev ze srdce rezavého žebráka s useknutou nohou. Prosím Vás, je to nesmysl! Budu se snažit takovéto nesmysly eliminovat... Ale hodně textů tu bude stažených, takže vše nejspíš neohlídám.
3. I když je tu rubrika magie, neumím Vám poradit. Ta je tu hlavně pro to, když najdu zajímavý článek, abych ho mohla ukázat.
4. Za poškození zdraví nenesu žádnou odpovědnost! Když tu budete číst, že rulík zlomocný používaly čarodějnice na masti, díky kterým létali na košťatech, neznamená to, že když tu mast vytvoříte budete na koštěti létat také! V lepším případě se od země ani neodlepíte. To bylo za prvé, a za druhé : rulík zlomocný, jak už sám název napovídá je prudce jedovatá rostlina! Nejíst!
5. Na těchto stránkách se mohou vyskytnout obrázky s erotickým námětem. Dám je do zvláštní rubriky! Do této rubriky mají vstup povoleno jen starší osmnácti let!
No, jestliže si na něco ještě vzpomenu, určitě to připíši! Zatím naschle!
Připomínky a komentáře na d4t@centrum.cz
P.S: prosím, žádné reklamy! děkuji!