Listopad 2006

pentagramy

30. listopadu 2006 v 12:36 | d4t


Víly

30. listopadu 2006 v 9:39 | d4t

Jsem?

30. listopadu 2006 v 1:05 | d4t |  mé dílo: převážně smutná poezie
Kdo jsem?
jsem duch a nebo stín?
Srdce mé si vem,
co já dělat mám s ním?
Kde jsem?
Žiji v ráji nebo ve stínu?
smutek jde sem,
Bere mi mou víru.
Čí jsem?
Jsem duše člověka?
Tichým hlasem
mluvím z nitra a hluboka?
Proč jsem?
Jsem abych všechny trápila?
Či všechny duše zničila?
... ... ...

Kostelní zvon

30. listopadu 2006 v 0:59 | d4t |  mé dílo: převážně smutná poezie
Ručičky hodin pomalu běží
hodiny odbijí půlnoc
kouknu se z okna a venku sněží
Kostelní zvon, pomalu, jistě
odbijí dvanáct úderů
tak pomalu a tiše
Za oknem ozval se výkřik,
slabý, ale přece slyšet jest
Zněl toužebně a přece hrůzně
proč Sukuba chce ženu svést?
Dívám se na měsíc
a půlnoc skončila
jen krůpěje potu na tvářích
ukazují slast, která dříve soužila.

Tma naděje

30. listopadu 2006 v 0:58 | d4t |  mé dílo: převážně smutná poezie
Tma je mým světlem,
den je mojí tmou,
život, který mi byl peklem,
je teď podemnou
Tma, dává mi naději,
Světlo, ubírá sílu
Srdcem svým si zpívám o naději
Naději, že jednou,
projdu se pod sluncem
a nikdo se mě nebude bát…

Tužka

30. listopadu 2006 v 0:56 | d4t |  mé dílo: převážně smutná poezie
Život tančí mi na hrotu tužky
Hrot začíná být tupý
Je to pro mě výhra?
Já nechci mít jistotu
nechci nikomu ublížit
A můj život stojí na hrotu tužky
která chce psát.
Až uvidíte tu tužku,
Napište slovo,
Já budu žít z vašich slov
a snít vaše básně...
Dokud nespadnu.

Moucha

30. listopadu 2006 v 0:55 | d4t |  mé dílo: převážně smutná poezie
Sedím ve tmě,
u ucha bzučí mi moucha
ruší půlnoční klid
Já, která mrtva byla
a třikrát z mrtvých vstala,
já stala se upírkou
Den za dnem
schovávám se
před žárem slunce
A jen moucha zná
ten můj žal,
a ví, že neuvidím Slunce.
Chytla jsem mouchu
dala jí želvě
Moucha už není...

Život

30. listopadu 2006 v 0:54 | d4t |  mé dílo: převážně smutná poezie
život se jak hračka
na poli válel
já, nevědouc co činím
vzala jsem ho pod svá křídla

Hvězda

30. listopadu 2006 v 0:52 | d4t |  mé dílo: převážně smutná poezie
Z nebe spadla hvězda
byla celá ze zlata,
spadla mi do domu,
ke mně na postel.
Já zrovna přeřízla si žílu
a přála si, ať se stane zázrak
spadl mi do domu,
do mé zkrvavené postele
Ptáte se proč? Proč zrovna mně?
Nevím...
Vím jen, bylo mi těžko,
nenáviděla jsem se...
Proč?
Protože jsem zlá...
Jsem jako ďábel s tváří anděla...
Jsem jako jezero, před protržením hráze...
Já jsem zlo...
Věřte mi, jsem zlem celá prosáklá...
A nikdo, nikdo to nevidí
a každý, každý o radu žádá...