Jak jsem kradla ostruziny

30. srpna 2015 v 21:33 | d4t |  mé dílo: próza
Aneb, Jak jsem si podvrtla kotnik...

Predem teto udalosti rikam, ze moc dobre vim, ze krast se nema. Uz od mala mi to vtloukali do hlavy, nekdy i doslovne. Jenze odolej babiccinym ostruzinam.. A zvlast tem, ktere jsou uzrale a do dalsi navstevy by je beztak sezraly vosy a jina havet. Tak jsem si rekla, ze je otrham, abych mela aspon na jeden kolac tady do brna. Babicka si zahradu poctive zamyka. Vim, ze uz nejsem nejmladsi a rozhodne ne nejhubenejsi, tak jsem vymyslela, jak se dostat pres starsi plankovy plot, ktery se rozpada, jen se na nej podivam.. Nedej boze abych pres nej chtela lizt.. No.. Co me nenapadlo... Vyzbrojena esusem a zebrikem jsem se vydala k babicce na zahradu. Touha ziskat aspon par zralych ostruzin me hnala dal nedbaje na rizika. Oprela jsem zebrik o plot. Vylezla jsem na zeprik, prelezla na plit a .. Skocila. Zlomila jsem jen jednu latku a esus nechala na druhe strane... No nic. Jeste stesti, ze mam tricko a kapesniky. Posbirala jsem vsechny uzrale ostruziny a vydala se na cestu zpatky. Zebrik jsem si z jedne strany prendala na druhou, vylezla jsem a... A nejak se mi zacaly trast kolena. Plot uz asi protestoval a strachy se trasl taky, takze jsem z nej zuchla primo do kopriv. Tentokrat uz to nebylo tak jednoduchy... No, kotniku jsem dala pauzu, vybrala rozsypany ostruziny z kopriv postavila se a pomalicku se dobelhala domu pro obvaz...

Proste a jednoduse, krast se nema, zvlast, kdyz jsi takovy nemehlo jako ja. Buh i karma mi to vratili... Jen by me zajimalo, kdo z nich ma na svedomi ten popalenej zadek od kopriv...
 

Zazitky z cest

5. srpna 2015 v 20:30 | d4t |  mé dílo: převážně smutná poezie
Temna to noc
Napovi vam
Co schovavat smim
Co ukazat mam

Trpytive hvezdy
Drahokamy cest
Svetylka mala
Vzdalenych mest

Touha tvym telem
Pulsuje s noci
Citis me, chces me
Mas me ve sve moci

Trpytive hvezdy
Drahokamy cest
Svetylka krasna
Blizkych mest

Temnotou pluji
Dve naha tela
Spojeni dvou
Slavit se mela

Trpytive kaminky
Drahokamy z cest
Svetylka krasna
Blizkych mest

Spojeni muze
S telem cizi zeny
Nenajde konce
Nastane zmeny

Svetylka trpytiva
Jsem doma

Velky tresk

4. srpna 2015 v 22:32 | d4t |  mé dílo: převážně smutná poezie

Mym telem proplouva touha,
spojit se. S vesmirem propojit zem.
A ve snech jde spolu s tim zhouba,
ve chvili, kdy slzy spadnou na opryskanou zem.

Svetlo vytryskne ve velkem tresku.
Hvezdy pohasnou zas (navzdy).
A srdce opet v centrum stesku,
rozdeli nas (navzdy).

Dve tela propletena v noci,
dve zeny v jeden den.
Dve tvare Matky vsemohouci
dve divky milujici sen.

Nasim telem proplouva touha.
Spojit se. Propojit vesmir a zem.
Ve snech je ruku v ruce zhouba,
vsem predsudkum, vsem obavam
v srdci mem.

Další články


Kam dál

Reklama